Comming-out

Když se rozhodnete svěřit, že vás zajímá BDSM – např. kamarádovi, přátelům, nebo dokonce rodičům či celé veřejnosti, říká se tomu „Comming-out“ – „vyjití s tím ven“. Pro někoho je to jednoduchá samozřejmost, pro jiného naopak velmi složitá záležitost – ať už kvůli jeho vnitřnímu nastavení, tak třeba kvůli jeho nepříznivému okolí. Např. o učitelce na základní škole by to žáci nebo rodiče dětí raději neměli vědět.

Comming-out není třeba provádět. Pokud nemáte důvody, je to vaše soukromí a nechte si to pro sebe. Comming-out může ale přinést některé výhody – např. jste pak sami sebou, nemusíte se před svým okolím přetvařovat, lépe se vám hledá partner, rodina se nediví, že obtížněji hledáte partnera, jste ve společnosti něčím zajímaví apod. Pokud comming-out zvažujete, dobře si to promyslete a dopředu se připravte. Zde je pár tipů:

- Prozraďte jen jemnější věci – pokud vás baví i něco drsnějšího, nechte si to pro sebe a svého partnera. Chápejte, že nezaujaté lidi to může šokovat, pobuřovat, znechucovat, nebo jen prostě nezajímat … není důvod je tím zatěžovat.
- O BDSM si něco přečtěte, mějte připraveno vysvětlení, když vám budou lidé klást různé otázky. Můžete si připravit i nějaké vkusné fotky – např. shibari, abyste mohli ukázat o co asi jde. Zrovna shibari se dá chápat i jako estetické umění. Ideálně zařaďte také nějakou fotku, kde se submisivní člověk směje a je evidentně spokojený.
- Když se o tom chystáte promluvit, neuvádějte to negativně či tajemně, nelitujte se a nevydírejte – např.: „Musím ti říct něco divného, je to hrozné, nelekej se, možná mě pak budeš nenávidět – jsem úchyl!, trápím se tím celý život, jestli mě nepochopíš, zlomí mě to … „. Raději to uveďte vesele a jen jakoby mimochodem – např. „Hele, tohle mě baví, říkal jsem si – co kdyby?, že bych to chtěl zkusit, zaujalo mě jak to vypadá …„.
- Připravte se, že si z vás kamarádi tu a tam budou dělat srandu. Pokud to nebude vysloveně jízlivé, je to v pořádku a berte to taky s humorem. Obraťte to později proti nim, staňte se zajímaví: znáte a cítíte něco víc než běžný člověk. Buďte nad věcí.
- Budete-li se svěřovat rodičům, připravte se, že je to může šokovat mnohem víc, než jiné lidi, protože o vás mají svou vytouženou představu. Mohou mít např. pocit, že vás jen zrovna napadla nějaká hloupá zábava a budou se vám to snažit vymluvit. V takovém případě buďte trpěliví, klidní a silní. Může trvat i pár měsíců, než se to usadí. Máte-li dobré argumenty, nevymýšlejte nové a opakujte ty dobré, dokud se nevžijí. Odměnou vám bude čisté svědomí. Netlačte na pilu, nečekejte pochopení hned, chce to čas. Můžete začít zvolna – např. „mám to složitější …“, a teprve po pár dnech ukažte vkusnou fotku – že to je ono. Ať jenom nestraším – znám více případů, kdy to rodiče přijali úplně hned, bez problémů. Našim to trvalo asi 3 měsíce, ale nyní jsme velmi v pohodě. Babička (90) dosud lomí rukama.

SSC

Save, Sane, Consensual = Bezpečně, Rozumně a Dobrovolně.
Hlavní mantra celého BDSM.

RACK

Risk-Aware Consensual Kink = připuštění rizik. Navzdory vší snaze o bezpečnost existují při BDSM určitá rizika, např. zranění nebo nedorozumění. Těmto rizikům se snažíme všemožně vyhnout, ale zároveň je třeba s nimi počítat.

VDD

Velký Drsný Dominant – pojem z české komunity. Jde o posměšné označení pro dominantního člověka, který se mylně domnívá, že od něj je očekávána za všech okolností nekompromisní přísnost. Proto s lidmi vždy jedná způsobem jako by s nimi právě hrál BDSM hru. Do běžné diskuze se ale takové chování nehodí a VDD tak působí směšně, případně obtěžuje. Tento způsob vystupování obvykle pramení z nedostatku sebevědomí či zkušeností (nejistota jak se chovat v BDSM komunitě – že má mluvit prostě normálně).

Pokud se VDD dostane k reálné hře, projevuje nedostatek empatie. Je příliš intenzivní a myslí si, že „čím víc to bolí, tím je to lepší“. To je samozřejmě nesmysl – bolest je nutno dávkovat s citem a hlavně s ohledem na partnera. A střídat ji s jinými zajímavými vjemy.

Chování VDD se vyskytuje u chytrých i hloupých lidí. U hloupých dlouhodobě přetrvává. Jako VDD bývají označování především muži, ale úplně stejně se chová mnoho žen. Obecně není dobré, když se do BDSM lidé vrhají po hlavě a na plný plyn – dopřejte si klidný začátek, nic vám neuteče – máte na hraní celý život. Nejžádanější dominanti jsou normální, příjemní lidé.

Subspace

Stav, ve kterém se může ocitnout submisivní partner během hry, kterou intenzivně prožívá. Nevyskytuje se to vždy a u všech. Jde o jistý druh transu, kdy člověk „vypne“ a hluboce se odevzdá dominantnímu partnerovi. Vše pak prožívá v jiném stavu mysli. Jde o „trvající hluboké zasnění“. Je to velmi pěkné pro obě strany, ale dominantní partner by měl vědět, že submisivní v tomto stavu není schopen např. mluvit, kontrolovat se a říct si případně „stop“. Dominantní musí submisivnímu věnovat zvýšenou pozornost.

Aftercare

Péče po hře. Během BDSM hry může mezi partnery proběhnout mnoho velmi silných emocí, může dojít k bolesti, ponížení, nadávkám, apod. Po BDSM hře mívají většinou oba partneři chuť se uklidnit, vrátit se do normálu, pomazlit se, poděkovat si za hezké zážitky, ubezpečit se, že „to bylo jenom jako“, a že vše je v pořádku. Přitom nebo později, až mají opravdu čistou hlavu, je také čas na feedback – tedy zpětnou vazbu – promluvení si o tom, jestli při hře nedošlo k nějakým pochybením (něco bolelo moc, při něčem jsme si nerozuměli, apod.) a případně si je vyjasnit.

Endorfiny vs. adrenalin

Obecně řečeno jde o protichůdně působící hormony, jejichž působení nás zajímá především u submisivních partnerů. Zatímco endorfiny tělo produkuje když je šťastné a chce se odevzdat (srovnej se sportem: i když nás vyčerpává, cítíme uspokojení), adrenalin tělo produkuje při (skutečném) ohrožení nebo boji. Adrenalin nás staví do opozice a do střehu – s ním nejsme připraveni si hrát (podstatné je zejména to, že nás v té chvíli netěší „prohra“). Při BDSM tedy chceme, aby tělo produkovalo endorfiny, nikoli adrenalin, a můžeme to ovlivnit komunikací a celkovým přístupem k partnerovi. Jednoduše řečeno, nesmíme to lámat přes koleno – pokud na člověku vidíme, že se mu do hry nebo do nějaké situace příliš nechce, tak ho tam žádným nátlakem nedostaneme, resp. on si to neužije – bude se cítit nepříjemně.

Přezdívky

V BDSM komunitě je běžné používat místo jmen přezdívky – především z důvodů anonymity před „běžným“ světem. Někteří lidé ale používají svá civilní jména.