Povídání

Teoretické i praktické informace o BDSM, zvláště pak o vázání.
A rozcestník po internetu, lokalitách a lidech v Česku i zahraničí. 
Fotky z mého vázání najdete v blogu.
Můžete si u mě koupit provazy a další pomůcky.

Zkratka BDSM (rozebrána níže) byla poprvé užita teprve v roce 1991 a ustálila se jako univerzální označení “hierarchických partnerských vztahů“, což je velká množina chování a praktik, kterým se dříve nepřesně říkalo “sado-maso“. V takovém vztahu jsou partneři domluveni, že jeden je nadřazen druhému. Zaujímají tedy vůči sobě protichůdné role a z jejich pozic pak mezi sebou interagují. Dělají to proto, že je to zábavné či vzrušující, někdy také proto, že jim takto jasně stanovená hierarchie usnadňuje komunikaci, resp. vztah.

Je důležité podtrhnout, že jde o oboustranně nejen dobrovolně podstoupený, ale vysloveně vytoužený stav, ve kterém se oba partneři cítí komfortně. Nadřízený partner získává podřízeného pod svou kontrolu a může ho do nějaké míry fyzicky a psychicky ovládat. Pro podřízeného je to výhodné tím způsobem, že dostává od nadřízeného zároveň péči a zajištění své spokojenosti. Za komfort podřízeného je totiž zodpovědný nadřízený, čímž se podřízený partner zároveň zbavuje břímě odpovědnosti a rozhodování, což mu paradoxně přináší osvobozující/uvolňující pocit. Dalším paradoxem je, že podřízený partner působí většinou roztomile/bezmocně, čímž vzbuzuje v nadřízeném opatrovnické pudy. Role se v rámci páru mohou někdy střídat, takže jeden člověk je jednou podřízený, jindy nadřízený – tomu se říká “switch“. Označení rolí není jednotné a nemá ani stejný význam. Níže jsou nejběžnější formy. U většiny lidí nenajdeme takové důsledné formy, ale jejich všemožné překryvy:

    • sadista/masochista – jde jim o fyzickou bolest, ale ne o emoce spojené s nadvládou jednoho nad druhým. Např. sadista bije masochistu, ale nesnaží se tím masochistu ponížit či potrestat – dělá to čistě proto, že masochista si tu bolest užívá – asi jako masáž.
    • dominant/submisiv, u žen se často zjemňuje na “subinka”, u mužů na “subík”. V čisté formě je nevzrušuje fyzická bolest, ale milují pocit, že jeden druhému poroučí nebo ho ponižuje.
    • Pán(í)/otrok(yně) – obecné pojmy – mix předchozích vlastností, mohou nabývat jiných tematických podob (policajt/zloděj, amazonka/zajatec, učitel/studentka …)
    • Top/bottom – “vršek/spodek” nejširší a nejneutrálnější pojmy: Top je ten, kdo řídí scénku, bottom je ten, který ho následuje. Někdy se také říká “dávající/přijímající” – přičemž dávajícím je myšlen Top. Může, ale také nemusí při tom docházet k bolesti, ovládání či ponižování. V nejjemnějším případě si např. Top může vyžádat masáž zad a bottom jí provádí – bez dalších následků. Oba jen vnímají své role a má to pro jejich hru nebo vztah nějaký význam.

Forma, míra a vážnost, s jakými je BDSM provozováno, jsou velmi individuální a závisí na preferencích každého jednotlivého člověka. Např. na české Wikipedii se sice můžeme dočíst, že: “Základem je absolutní oddanost a poslušnost podřízené osoby vůči dominantní a na oplátku za to podřízené osobě dominantní osoba zaručuje, že s ním bude jednat v rámci předem dohodnutých pravidel. … tento vztah časem může přerůst i ve vztah otrokářský, tzn. že ze submisiva se dobrovolně stává otrok či otrokyně, a dobrovolně se vzdá všech svých práv, což většinou bývá doloženo podepsáním tzv. otrocké smlouvy.takto striktní to však rozhodně není. Jsme lidi, a každý si to děláme po svém. Může jít o krátkodobé, symbolické, něžné hry v jinak rovnocenném vztahu, ale také o trvalý a přísně dodržovaný stav, doprovázený značnou fyzickou bolestí. Nejobvyklejší formou je, že partneři spolu žijí v “obyčejném”, rovnocenném vztahu a pouze občas, v případě chuti, se ponoří do svých BDSM rolí a zahrají si svou “hru“.

Právě pojmem hra (či scénka) je BDSM aktivita označovaná nejčastěji – dává se tím najevo, že nejde o skutečnou situaci, ale pouze předstíranou scénu pro zábavu zúčastněných. Volně bychom BDSM hru mohli přirovnat třeba k dětské hře na “policajty a zloděje”, případně třeba k filmovým scénám, kde “záporný hrdina ohrožuje bezbrannou krásku”. V obou případech se vyskytuje určité napětí, fantazie, emoce, ale přitom jde pouze o napodobení. Obecným znakem jakékoliv hry (třeba i fotbalu) je mj. to, že se dá provozovat jen v bezpečném a přátelském prostředí – proto se s BDSM setkáváme především ve vyspělých, bezpečných zemích. Pokud by byly BDSM praktiky provozovány na někom, kdo si to nepřeje, nebyla by to hra, ale trestný čin, který by měla šetřit policie.

Člověka, kterého BDSM zajímá, označujeme nejobecněji pojmem “BDSM pozitivní” nebo “BDSM+“, naopak člověka, kterého BDSM nijak nepřitahuje, označuje BDSM komunita jako “vanilku“. Výzkumy naznačují, že až okolo 45 % lidí mohou mít nějaký (byť vlažný či neuvědomělý) vztah k BDSM. Obě pohlaví a různé sexuální orientace jsou v tomto zastoupeny rovnoměrně. Lidí reálně praktikujících BDSM je však mnohem méně – ať už proto, že většina to ke svému životu nezbytně nepotřebuje, tak také proto, že najít vhodného BDSM partnera může být stále ještě složité, i v dnešní otevřené a informační době.

Zkratka BDSM je složená ze tří kombinací s následujícím významem:

    • B/D – Bondage/Discipline – volně chápejme jako “spoutání/poslušnost”
    • D/s – Dominance/submisivity – “Nadřízenost/podřízenost”
    • S/M – Sadism/Masochism – “působení/přijímání fyzické bolesti”

Těmito kombinacemi je mimo jiné naznačena provázanost a zároveň volné projení všemožných praktik. Např. lze poroučet, ale nepůsobit přitom bolest, nebo naopak – lze působit bolest, ale nijak se u toho nezabývat hierarchií, či se lze zabývat bolestí i ovládáním dohromady, atp. Ve zkratce je také zakódováno, že jeden partner se neobejde bez druhého. Praktik, které patří do množiny BDSM je velké množství a většinou člověk nemá rád všechny, pouze některé z nich a jiné jsou pro něj nezajímavé či dokonce odporné. Z těch nejběžnějších jmenujme:

    • bondage – svazování (samostatnou kapitolou je zde shibari)
    • spanking – výprasky (dále se dělí na canning, whipping, OTK, a jistě další)
    • breath play – hrátky s dechem
    • jehly
    • elektro
    • lechtání
    • horký vosk
    • piss – močení
    • rough body play – rvačka / přemožení / působení bolesti rukama
    • ponyplay/dogplay – hry na zvířata, nošení masek, napodobování chování
    • footfetish – uctívání nohou
    • CMNF/CFNM – oblečený muž a nahá žena nebo naopak

Vůbec nejdůležitější jsou dvě zkratky, které popisují přístup k BDSM: SSC a RACK. Dále jsou pojmy, které často zaznívají.

SSC = Save, Sane, Consensual

Neboli: Bezpečně, rozumně a dobrovolně.

RACK = Risk-Aware Consensual Kink

Vědomí, že navzdory vší snaze o bezpečnost existují při BDSM určitá rizika, např. zranění nebo nedorozumění.

VDD = velký drsný dominant

S touto zkratkou se můžete setkat v českých internetových BDSM diskuzích, a jde o posměšné označení pro dominantního člověka, který se mylně domnívá, že od něj je očekávána za všech okolností nekompromisní přísnost. Proto se submisivními lidmi vždy jedná způsobem jako by s nimi právě hrál BDSM hru. V běžné diskuzi je však zájem o obyčejné slušné chování a VDD tedy své okolí obtěžuje či působí směšně. Obvykle takové vystupování pramení z nedostatku zkušeností, někdy z nedostatku empatie. Příznaky VDD se vyskytuji u chytrých i hloupých lidí – ale u hloupých dlouhodobě přetrvávají. Jako VDD bývají označování především někteří muži, ale stejné chování lze pozorovat i u žen. Obecně není dobré, když se do BDSM lidé vrhají po hlavě a na plný plyn – dopřejte si klidný začátek, nic vám neuteče – máte na hraní celý život.

Subspace

Stav, ve kterém se může ocitnout submisivní partner během hry, kterou intenzivně prožívá. Nevyskytuje se to vždy a u všech. Jde o jistý druh transu, kdy člověk “vypne” a hluboce se odevzdá dominantnímu partnerovi. Vše pak prožívá v jiném stavu mysli. Je to příjemné, ale dominantní partner by měl vědět, že submisivní v tomto stavu není schopen např. mluvit, kontrolovat se a říct si případně “stop”. Dominantní musí submisivnímu věnovat zvýšenou pozornost.

Aftercare

Péče po hře. Během BDSM hry může mezi partnery proběhnout mnoho velmi silných emocí, může dojít k bolesti, ponížení, nadávkám, apod. Po BDSM hře mívají většinou oba partneři chuť se uklidnit, vrátit se do normálu, pomazlit se, poděkovat si za hezké zážitky, ubezpečit se, že “to bylo jenom jako”, a že vše je v pořádku. Přitom nebo později, až mají opravdu čistou hlavu, je také čas na feedback – tedy zpětnou vazbu – promluvení si o tom, jestli při hře nedošlo k nějakým pochybením (něco bolelo moc, při něčem jsme si nerozuměli, apod.) a případně si je vyjasnit.

Endorfiny vs. adrenalin

Obecně řečeno jde o protichůdně působící hormony, jejichž působení nás zajímá především u submisivních partnerů. Zatímco endorfiny tělo produkuje když je šťastné a chce se odevzdat (také např. při sportu – i když jsme unavení, uspokojuje nás), adrenalin produkuje při (skutečném) ohrožení nebo boji. Při BDSM tedy chceme, aby tělo produkovalo endorfiny, nikoli adrenalin, a můžeme to ovlivnit komunikací a celkovým přístupem k partnerovi. Jednoduše řečeno, nesmíme partnera k BDSM hře lámat přes koleno – pokud na člověku vidíme, že se mu do hry příliš nechce, tak ho tam žádným nátlakem nedostaneme, resp. on si to neužije – bude se cítit nepříjemně.

Přezdívky

V BDSM komunitě je běžné používat místo jmen přezdívky – především z důvodů anonymity, ale také kvůli projektování fantazie (může být zábavnější vystupovat např. jako Dragon a Princezna než Fanda a Božena).

Bolest v pravém slova smyslu je nepříjemný pocit, zpravidla signál nějakého zranění – tedy ryze negativní vjem. Bolest při BDSM je jiná, a já osobně ji termínem “bolest” nerad nazývám. Příkladem může být masáž:

Masírujete-li člověku záda, musíte trochu tlačit, aby to cítil. Tlačíte-li málo, masáž nemá účinek. Tlačíte-li moc, začne to být nepříjemné. Musíte odhadnout, jak moc budete tomu konkrétnímu člověku tlačit do zad – co je mu příjemné: co je pro něj málo, a co už moc. Najdete-li tu správnou míru tlaku, dáte mu skvělou masáž, kterou si užije. I když u toho bude hekat, bude to výraz spokojenosti. BDSM funguje velmi podobně: musíme chápat hranice každého jednoho člověka. Dále je třeba si uvědomit celý komplex souvislostí, které bolest při BDSM provází:

    1. Bolest způsobuje člověk, který se nám líbí.
    2. Bolest působí na taková místa, kde je nám to příjemné.
    3. Intenzita a forma je taková, aby to bylo příjemné. Není to nepříjemná bolest, často jde spíš o symbolické náznaky.
    4. Máme možnost říci “stop”.

Nakonec připomeňme, že tento popis není univerzální – každý člověk to vnímá jinak. Například u někoho v BDSM žádná bolest přítomna být nemusí, jiný naopak rád vydrží i velmi nepříjemnou bolest, když má pocit, že tak činí pro partnera, kdo to ocení.

Kromě bolesti se při BDSM hrách mohou vyskytovat i další komplikované pocity. Například svalová únava při nepohodlných polohách, chlad, horko, omezené dýchání a podobně. Některé hry mohou být vyčerpávající jako např. sport, a to pro oba partnery.

Partner, který působí druhému nějakou fyzickou bolest, by měl mít představu o lidském těle a o rizicích, která mohou nastat. Měl by například vědět kde je která bolest příjemná, kterým místům na těle se vyhnout (místa, kde k povrchu vystupují kosti, šlachy a cévy) a podobně. V případě nějaké nehody by měl umět poskytnout pomoc.

Při některých BDSM hrách hrozí menší nebo větší zranění. Celkem běžné jsou drobné oděrky, šrámy, modřiny, škrábance, pár vytržených vlasů, a podobně. Někteří lidé mívají i pravidelné povrchové rány, ze kterých jim teče krev. Je to v pořádku, pokud se tak děje ku spokojenosti obou partnerů. Mnoho lidí rádo takové šrámy na těle pozoruje i několik dní po hře – připomíná jim jejich roli.

Pokud se objeví zranění vážnějšího nebo dokonce trvalého charakteru, je to už problém, který stojí za pozornost. Příliš často se to nestává – dá se říci, že sportovci musí vyhledat lékařskou pomoc častěji než lidé, kteří provozují BDSM. Ale přesto je potřeba s určitým, rizikem počítat, snažit se mu vyhnout, a případně ho správně řešit.

V případě, že nějaké komplikace nastanou, je řešení jednoduché a jediné: jdětě k lékaři! Není třeba se ničeho obávat – normálně vysvětlete, co se stalo a nechte se ošetřit. Čeští lékaři jsou na podobné případy zvyklí (ostatně někteří jsou sami BDSM aktivní), takže se nebojte, že budete působit nijak zvlášť podivně. Maximálně se u toho zasmějete. Zdraví je na prvním místě. Co se například může stát:

    • Úder rákoskou přes klouby prstů, zlomení nějaké kůstky.
    • Zásah rákosky do podkolenní jamky, zánět šlach.
    • Švihnutí do oka.
    • Popálení plamenem nebo od nevhodného vosku.
    • Uskřinutí nervu při svazování – nehybnost či necitlivost prstů či ruky.
    • a mnoho dalšího …

Naštěstí k opravdu vážným zraněním dochází velmi zřídka – sám neznám žádný takový případ, pouze z doslechu například vím, že v USA kdosi opilý svázal dvě ženy, následně usnul, a ženy se v provazech udusily.

Zmiňme také psychické následky, které mohou z nepovedené BDSM hry vzniknout. Může se stát, že dominantní partner předem správně neodhadne sílu svého projevu a podřízeného partnera příliš šokuje, zarazí, znechutí … Např. mu příliš silně nadává, nebo ho jinak nevhodně zasáhne. Submisivní zpravidla nedokáže na takovou situaci ihned správně reagovat (říci “stop”), protože je konsternován, takže trvá delší dobu, než jedna ze stran pozná, že něco není v pořádku. Pravděpodobně to nebylo způsobeno úmyslně, proto není zcela na místě omlouvat se za samotné ty projevy, spíše za to, že došlo (a možná na obou stranách) k nedorozumění. Tyto případy by měl spravit čas – nechte situaci uklidnit a s čistou hlavou si později s partnerem vše vyříkejte. Najděte kladné i záporné body, najděte místo, kde začal problém. Buď se vzájemně dokážete sladit a příště to bude dobré, a nebo si nebudete rozumět – to není nic zvláštního – v tom případě si k sobě najděte vhodnějšého BDSM partnera. Máte-li nějaké dlouhodobé psychické problémy, nedoporučuji je řešit pomocí BDSM – raději vyhledejte pomoc odborníka. BDSM, jak ho chápu já, má být zábava pro radost, nikoli léčba.

Nesouhlas, odpor, prosby či slzy mohou být součástí BDSM hry, protože se při ní často vytváří iluze násilí, arogance, a podobně. Přesto musí mít podřízený partner možnost BDSM hru kdykoliv zastavit, např. proto, že se necítí dobře, některá praktika mu přestává být příjemná, nebo se třeba potřebuje vysmrkat. K takovému zastavení hry slouží tzv. “stopka” (safeword), což je předem domluvené slovo, nebo jiný signál, po jehož zaznění se BDSM hra zastaví a oba partneři přejdou do rovnocenného postavení.

V češtině se obvykle používá prostě slovo “stop”, případně barvy semaforu k vyjádření závažnosti situace. Z médií jsou známy případy lidí, kteří se zřejmě z nerozumu a pro údajné větší vzrušení dohodli na drsné BDSM hře bez stopky, což následně skončilo nedorozuměním, nepříjemnými zážitky a soudními spory. Obzvlášť v situacích, kdy se s partnerem dobře neznáte, nedoporučuji podobné riskování. Dominantním to nedoporučuji ani v případě, že submisivní partner k tomu vyzývá – je to nerozumné. S BDSM začínejte pozvolna – přidávat můžete později. BDSM není lepší, když vypadá jako co nejopravdovější násilí – je nejlepší tehdy, když si s partnerem dobře rozumíte a oběma je vám dobře.

Submisivní se někdy zdráhají stopku použít kvůli drobným problémům, protože nechtějí sobě ani partnerovi kazit jinak hezkou hru. Stopka by ale neměla být vnímána jako něco negativního. Stopku si lze udělat i pěknou – nemusí to být jen suché “stop”, ale lze se domluvit například na mazlivém oslovení nebo vyslovení něčeho, co slyšíme rádi (např.: “Míšo, jsi nejlepší.“) – pak se i zastavení hry stane příjemnou událostí. Dále je možno drobnější potřeby řešit přímo v rámci hry a stopku kvůli nim nepoužívat. Dominantní např. může podle pohybů svázaného partnera odtušit kde ho něco tlačí, a upravit to tak, aby mu to bylo pohodlné. Submisivní může ze své role dominantního o něco poprosit a dominantní mu vyhoví.

Když se rozhodnete svěřit se svým BDSM někomu dalšímu, nebo dokonce širšímu okruhu kamarádů či přímo veřejnosti, říká se tomu “Comming-out” – “vyjití s tím ven”. Pro někoho je to jednoduchá samozřejmost, pro jiného naopak velmi složitá záležitost – ať už kvůli jeho vnitřmímu nastavení, tak třeba kvůli jeho nepříznivému okolí. Např. o učitelce na základní škole by to žáci nebo rodiče dětí raději neměli vědět. Comming-out není třeba provádět. Pokud k tomu nemáte nějaké zvláštní důvody, je to vaše soukromí a nechte si to pro sebe. Může to mít ale některé výhody – např. pak jste sami sebou, nemusíte se před svým okolím přetvařovat, lépe se vám hledá partner, rodina se nediví, že obtížněji hledáte partnera, jste ve společnosti něčím zajímavý apod. Pokud comming-out zvažujete, dobře to promyslete a dopředu se na to připravte. Zde je pár tipů:

    • Prozraďte jen jemnější věci – pokud vás baví i něco drsnějšího, nechte si to pro sebe a svého partnera. Chápejte, že nezaujaté lidi to může šokovat, pobuřovat, znechucovat, nebo jen prostě nezajímat … není důvod je tím zatěžovat.
    • O BDSM si něco přečtěte, mějte připraveno vysvětlení, když vám budou lidé klást různé otázky. Můžete si připravit i nějaké vkusné fotky – např. shibari, abyste mohli ukázat o co asi jde. Zrovna shibari se dá chápat i jako estetické umění. Ideálně zařaďte také nějakou fotku, kde se submisivní člověk směje.
    • Když se o tom chystáte promluvit, neuvádějte to negativně či tajemně, nelitujte se a nevydírejte – např.: “Musím ti říct něco divného, je to hrozné, nelekej se, možná mě pak budeš nenávidět – jsem úchyl!, trápím se tím celý život, jestli mě nepochopíš, zlomí mě to … “. Raději to uveďte vesele a jen jakoby mimochodem – např. “Hele, tohle mě baví, říkal jsem si – co kdyby?, že bych to chtěl zkusit, zaujalo mě jak to vypadá …“.
    • Připravte se, že si z vás kamarádi tu a tam budou dělat srandu. Pokud to nebude vysloveně jízlivé, je to v pořádku a berte to taky s humorem.
    • Budete-li se svěřovat rodičům, připravte se, že je to může šokovat mnohem víc, než jiné lidi, protože o vás mají svou vytouženou představu. Mohou mít např. pocit, že vás jen zrovna napadla nějaká hloupá zábava a budou se vám to snažit vymluvit. V takovém případě buďte trpěliví, klidní a silní. Může trvat i pár měsíců, než se to usadí. Máte-li dobré argumenty, nevymýšlejte nové a opakujte ty dobré, dokud se nevžijí. Odměnou vám bude čisté svědomí. Netlačte na pilu, nečekejte pochopení hned, chce to čas. Ať jenom nestraším – znám více případů, kdy to rodiče přijali úplně hned.

Pokud se pro comming-out rozhodnete, přeji vám hodně štěstí. Česká společnost je vůči BDSM velmi tolerantní – buď jsou lidé lhostejní, nebo naopak zvědaví, ale jen velmi zřídka se k tomu staví negativně a nenávistně. Troufám si tvrdit, že ve většině případů vás nepotkají žádné větší potíže.

V bondage, neboli erotickém svazování, rozlišujeme dva základní směry: “západní” a “východní“. Západní bondage slouží zejména k znehybnění partnera, například připoutání k posteli, za účelem následné další hry. Používají se provazy, pouta, šátky – cokoliv. Je tedy především funkční, případně estetická. Západní se jí říká proto, že je obvyklá/oblíbená především v Americe a Evropě.

Východní bondage pochází z Japonska a nazývá se Shibari či Kinbaku. Oba ty pojmy znamenají “svázat” nebo “pevně svázat” (nejen člověka, např. i balík) a jsou to více-méně rovnocenná synonyma – vyberte si, které chcete používat. Kupodivu zde neplatí nějaká pověstná japonská důslednost, a je to prostě jedno. Já jsem zvyklý na shibari.

Shibari se od západní bondáže liší tím, že se stává hlavní náplní celé BDSM hry. Nejde tedy o to člověka “svázat”, ale člověka “vázat”. Není cílem jen člověka znehybnit, ale především si vychutnat vázání, komunikovat během toho, prožívat různé pocity, cítit různé vjemy. Vázat lze něžně či drsně, jemně či pevně, pohodlně či bolestivě, spontánně či technicky, náhodně či plánovaně, jednoduše či složitě, intimně či technicky, masážně, tanečně …

Za otce shibari je považován Ito Seiu, který okolo roku 1920 začal svazovat svou ženu a následně ji maloval či fotil. Líbilo se mu, jak při tom vypadá, jak se jí mění výraz ve tváři, a prostě ho bavilo ji trápit. Jeho díla jsou dodnes krásná a inspirativní. Na jeho práci navázalo mnoho dalších lidí – vystřídalo se několik generací a vznikly různé styly a přístupy. Shibari se během dvacátého století dostalo i do západního světa a pro svojí estetičnost a variabilitu se vedle “západní” bondáže stalo také velmi populárním. V dnešní době jeho obliba stále stoupá a pro mnohé lidi se stává první BDSM praktikou, kterou reálně provozují. Shibari se totiž hojně a kvalitně vyučuje i v ČR a komunita je poměrně otevřená a civilizovaná, takže i nově příchozí se v ní cítí dobře. K shibari lze také snadno přistoupit jako k umění – může vypadat esteticky a ne příliš perverzně, pročež s ním nemá problém ani širší veřejnost.

Shibari, tedy specifické japonské umění svazování lidí, přináší, krom jiného, výhodu bohaté tradice a zkušeností ze světa, na kterých je možno stavět. Přináší tedy jednak jistotu díky poznáním, která učinily generace lidí před námi, tak zároveň možnost stálé kreativity a obecného i osobního zdokonalování. Je to partnerská zábava na celý život.

V českém i zahraničním shibari se pro vázající partnery běžně používají následující pojmy:

Rigger

Vázající partner. Doslova “zavěšující”, ačkoliv závěsy se při shibari neprovádí vždy.

Model(ka)

Vázaná osoba.

Tyto pojmy se ujaly zřejmě z toho důvodu, že vazající a vázaný nemusí být partneři ve smyslu “milenci”, a při vázání mezi nimi nemusí docházet k intimnostem. Není to však žádný zákon a klidně lze vázající lidi popisovat jinak (partneři, kamarádi, kolegové, …).

Při shibari se používají provazy, nejčastěji jutové. Jde o provazy ošetřené speciálními postupy, aby byly příjemné na tělo a na ovládání. Bylo by značně nevhodné použít běžné jutové provazy z provaznictví nebo drogerie (jsou tvrdé, koušou a zapáchají). Kde sehnat provazy na shibari? Viz následující kapitolu.

Člověka můžete svázat prakticky čímkoli – šátkem, kovovými pouty, prádelní šňůrou, umělým provazem … všechno má něco do sebe. Při shibari se však používají nejčastěji jutové provazy, protože pro to mají mnoho vhodných vlastností. Díky nim lze s partnerem komunikovat: hezky vypadají, hezky voní, výborně se ovládají (jsou v ruce “živé”), nepruží, dobře drží uzly, dobře se rozvazují, jsou příjemné na tělo, a podobně … Typický provaz na shibari má 8 m, průměr 4-6 mm a volnější twist. Ačkoli se jutové provazy dají sehnat i v běžných obchodech (provaznictví, hobbymarkety), nejsou tyto provazy vhodné k shibari, protože jsou příliš tvrdé (utažený twist), kousavé (chlupaté), a napuštěné technickými oleji (smrdí a dráždí kůži). Jutové provazy pro shibari je tedy potřeba pořizovat od lidí, kteří se na jejich výrobu specializují. Protože výroba takového provazu je poměrně náročná (stáčení juty, vypékání, opalování, čištění, olejování/voskování – mnohdy několikrát opakováno), není jejich cena právě nízká – jeden obvykle stojí okolo 500 Kč. Vyplatí se však do nich investovat, protože vám přinesou nenapodobitelné zážitky a pohodlně vydrží několik let (v závislosti na způsobu zacházení s nimi). Zároveň doporučuji navštívit alespoň jeden-dva workshopy, abyste jejich potenciál dokázali využít. Pro základní hraní na zemi jsou potřeba cca 3 provazy, pro lepší vyžítí cca 5 a jako “plný set” i pro komplikovanou práci se udává 13 kusů – to konkrétní číslo ale není důležité – jen pro představu.

Výrobci provazů v Čechách, se kterými mám dobrou zkušenost

    • Soptík – několik kvalitních typů (zejm. italské a japonské) k vyzkoušení a koupi na jeho worskhopech
    • Janek – kvalitní ruční výroba, všechny parametry na míru, podle domluvy
    • Já – učím se u Janka a Soptíka a vyrábím provazy, které mi nejvíce vhovují.
Prodej provazů a dalšího vybavení pro BDSM

Prodej jutových provazů pro bondage - shibari/kinbaku - musí být speciálně upravené, aby byly příjemné.

Michal Němec - ArdentBDSM hry a vztahy mě lákaly vždy. V roce 2014 jsem poprvé na radu kamarádky navštívil Soptíkův workshop, a ačkoliv mě předtím shibari nijak zvlášť neoslovovalo, záhy jsem zjistil, že se jeho prostřednictvím mohu perfektně realizovat. Od té doby chodím na shibari workshopy a jiné BDSM akce, kde se učím a inspiruji. V roce 2017 jsem začal sám shibari učit a vystupovat se scénkami pro publikum. Kromě samotného shibari se zabývám také spankingem, bičováním a drsným zacházením (rough body play) a vše rád kombinuji.

Prohlédněte si fotky z mého vázání.

Znalosti a dovednosti, či pouhou inspiraci, čerpám od mnoha lektorů a přátel, kteří se vázáním také zabývají. Níže jsou jen ti nejvýznamnější.

Soptík

Od Soptíka se učím nejvíce. Překrásně váže, výborně učí a je příjemné s ním i jen tak pobýt. Stále navštěvuji jeho workshopy, které koncipuje pro začátečníky, pokročilé i experty. Je to bezesporu vůdčí osobnost české shibari scény. I v porovnání se světovými osobnostmi je Soptík na velmi vysoké úrovni. Rozumí mnoha aspektům a různým přístupům k vázání. Neváhejte ho navštívit!
Téměř všechny níže jmenované (a mnohé další) jsem poznal díky Soptíkovi, když je pozval jako lektory do Prahy či Brna.

Riccardo Wildties

Jeden z nejproslulejších světových riggerů, zakladatel Kinbaku Luxuria. Jeho přístup k vázání je velmi hluboký. Kromě toho, že precizně ovládá techniku a emoce, dokáže své široké znalosti skvěle a zábavně předávat. Učí nebo učil mnoho významných riggerů.

WykD

Slavný britský rigger, u kterého mě baví, jak má při vázání v malíku kdejakou všední drobnost, se kterou by jiný neprakticky zápasil. Váže i učí výborně. Vždycky si z jeho lekce odnesu něco praktického. Jeho modelka Clover se také aktivně zapojuje a předává mnoho užitečných informací  z pohledu vázané.

Yoroi Nicolas

Slavný belgický rigger s velmi osobitým stylem. Používá většinou minimum provazů, váže modelky do netradičních poloh a dovedně je jimi trápí. Jako učitel mi úplně nesedne, ale inspiraci přináší nekonečnou.

Andrea Ropes

V civilu zábavný, při vázání především technický. Dobře učí složitější vzory. Nechá vás to opakovat a postupně vychytává chyby.

Pedro Cordas

Poprvé mě docela překvapil zcela jiným přístupem k vázání, než jaké jsem do té doby znal. Prakticky vůbec se nedotýká modelky, sám sebe upozaďuje a prostě pouze tiše a klidně váže. Vše, co modelka vnímá, jí předává Pedro jen přikládáním a napětím provazů. Nečekejte divokost, ale precizně a v klidu provedenou techniku. Naučit může hodně, ale ne každému sedne jeho styl, kdy ukazuje hodně věcí v celku, ale méně probírá detailně.

Frank a Sheila

Rakušáci, specialisté na drsné hry s tělem – tedy rvačky, bití a působení bolesti rukama, ale také na pocity studu, strachu, dominance … v jejich přístupu jsem se zcela našel a jejich workshop mě velmi bavil.

Peter Slemrian

Belgičan vzhledu Miroslava Horníčka. Dnes už na něj pravděpodobně nenarazíte, protože byl skandalizován po nějakém nedorozumění a stáhl se. Z jeho lekce jsem si ale odnesl cenné detaily, které zhusta využívám.

Ála Alála

Organizátorka akcí v brněnském Domečku.

Ami

Zkušená modelka a riggerka z Karlových Varů. Dovede poradit.

Daktylus doktor

Aka Pan Doktor, Soptíkův student z “mé generace”, známá postava plzeňské BDSM komunity, organizátor akcí. V současnosti se však nejvíc věnuje své Marušce :-).

Diana – Femdomshibari.com

Soptíkova studentka z “mé” generace. Pořádá workshopy pro ženy vázající muže. Protože v shibari většinou muži váží ženy, vázající ženy si koncept Dianiných workshopů velmi pochvalují.

Def Defkognice

Mladá Soptíkova studentka, která začala vést vlastní workshopy a organizuje s přáteli např. focení ve venkovním prostředí.

Edison – Edison-Art.cz

Zkušený rigger z Brna. Váže především s důrazem na estetiku, až dekoraci (tzv. “fusion”). Občas vede workshopy.

Edna – Ednakinbaku.com

Stálice české scény, váže holky. Pořádá největší českou shibari akci – Rope Spirit. Jde o celovečerní sérii vystoupení českých i zahraničních riggerů. Kromě toho vede workshopy a pořádá Rope Jamy. Spolupracuje s legendárním tatérským studiem Hell.

Ganboj

Soptíkův student, poslední dobou prezentující množství fotek svého vázání na sociálních sítích. Od začátku váže jinak než ostatní (nepoužívá standardní úvazy).

Janek

Zkušený rigger od Klatov, specialista na jemnou manipulaci s tělem. Je známý především jako přední český výrobce ručně stáčených provazů pro shibari. Je s ním výborná domluva, dokáže poradit a udělá provazy přesně podle vašich potřeb.

Joan von Brook

Soptíkova studentka, posléze modelka na jeho workshopech a také spoluzakladatelka Subspace. Sama vede workshopy a krom jiného je hodně zběhlá v problematice z pohledu vázaných osob – umí poradit jak překlenout všemožné trable, které vázané mohou v provazech trápit.

Radek Borg – Borgbondage.eu

Stálice na české scéně. Vede pravidelné workshopy a vystupuje.

Thure Nyrikki

Soptíkův student z “mé” generace. Ponořil se do stylu Naka, učí se u Riccarda Wildies, váže perfektně a sám dává soukromé lekce.

Modelky a modelové

Mohl by tu být také seznam vázaných, které milujeme ať už jsou v provazech a nebo z nich propuštěni. Záměrně ho ale neuvádím, protože by to mohlo být citlivé a seznam by byl beztak zcela neúplný. Bez nich by ale žádné shibari nebylo. Obdivovat je můžeme na fotkách, videích i při skutečných setkáních. Vždy jsou nějak citováni.

Ještě před pár lety by mě nenapadlo, že budu v Česku pravidelně navštěvovat sofistikované a kultivované akce s BDSM tematikou. Ne, že bych po tom netoužil, ale žádné takové u nás nebyly. Teprve v posledním desetiletí se BDSM komunita významně rozrůstá, propojuje a žije. Má to vývoj, a naštěstí pozitivní a poměrně rychlý.

Okolo roku 2000 ještě nebyl příliš rozšířený ani internet. Zájemci o BDSM kupovali tematické časopisy s poměrně žalostným obsahem a reálné provozování BDSM bylo pro většinu lidí čirou fantazií. Už tou dobou probíhaly především v Praze nějaké srazy, na které chodily i stovky lidí, ale komunita byla málo propojená. Hodně lidí se zdráhalo do ní zapojit, nebo o ní vůbec nevědělo. Sám si pamatuji, že tou dobou jsem nechtěl do komunity chodit, protože mi to prostě nebylo sympatické. S rozmachem internetu se začal objevovat zajímavější BDSM obsah a dobře fuungující seznamky, přesto ale ještě nějaký čas trvalo, než se BDSM komunita rozrostla do zajímavější a organičtější podoby.

V roce 2012 začal Soptík v ČR pořádat shibari workshopy. Někdy od roku 2013 zažívá česká BDSM komunita velký boom jak na internetu, tak v reálu. Na webu máme několik BDSM portálů, se světem nás pojí FetLife a poslední asi 3 roky vidíme nástup české BDSM komunity i na veřejném Facebooku, kde její aktivita stále roste. Ruku v ruce s internetem se za posledních několik let zlepšovala i situace venku. Po celé ČR se etablovalo několik míst, kde se lidé schází a z BDSM akcí se staly pomněrně běžné společenské události.

Situace není a nejspíš ani nikdy nebude ideální – odpovídá době, možnostem společnosti a schopnostem nás všech ji zlepšovat. Vždy také bude mnoho BDSM pozitivních lidí, kteří do komunity z různých důvodů nikdy nepřijdou. Především mimo Prahu a Brno je komunita slabá, neaktivní, až neexistující. Budiž nám útěchou a motivací, že když se ohlédneme zpět, vidíme pokrok, a když se rozhlédneme po Evropě (i západní), tak si ČR stojí poměrně dobře. Už máme z čeho vybírat a máme možnost se reálně potkat s hezkými, inspirativními a příjemnými lidmi. Neváhejte za BDSM aktivitami cestovat do větších měst a můžete-li, pokuste se BDSM citlivě propagovat i u veřejnosti, ať se komunita dále rozšiřuje.

Internet

Česká shibari komunita v současnosti (2019) nejvíce komunikuje přes Facebook ve skupině Shibari.cz. Zde lze diskutovat, seznamovat se a také se zde ohlašují události.

Dále lze jako seznamku, zdroj informací a diskuzní fórum doporučit největší český BDSM portál BDSMLife.cz (věnujte pozornost striktním pravidlům) či  menší diskuzní platformu BDSMweb.cz, která však bohužel poslední dobou trpí technickými problémy. Velkým zdrojem kontaktů, informací i zábavy je univerzální mezinárodní BDSM portál FetLife.com, kde lze najít i mnoho Čechů. Tradiční české portály, v současnosti možná trochu upozaděné, na kterých však lze najít mnoho článků a diskuzí jsou BDSM.cz a Eleferno.cz.

Odborníci

Několik lidí v Česku se zabývá BDSM problematikou po odborné stránce, a mají přitom i realistický vhled do praxe. Výzkumem se zabývá např. doc. RNDr. Eva Jozífková, Ph.D. na stránkách En-K.net, nebo sexuolog Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. Odsud nedávno přišla milá zpráva, že sadomasochismus, potažmo BDSM, byl vyjmut z Mezinárodního seznamu nemocí a poruch, který spravuje World Health Organization, a BDSM tedy začíná být považováno za “normální” sexuální variaci. Řada dalších lidí zkoumá psychologii BDSM – např. bakalářská práce Anny Drozenové: Empatie u lidí praktikujících BDSM, nebo s ní pracuje – např. varias.cz Mgr. et Bc. Zdeňky Řezníčkové a Mgr. Marka Pospíšila.

Kam mezi lidi

Dnes, v roce 2019, fungují nějaké BDSM srazy snad v každém krajském městě. Často však jde jen o povídací posezení několika málo lidí v obyčejné restauraci (je to tak např. v Ústí n. L.). Významnější akce se konají především v Praze a Brně. Neváhejte kvůli nim do těchto měst cestovat – obohatí vás to. Poměrně aktivní je také komunita v Plzni (organizuje především Daktylus Doktor) a zásluhou Joan a Def i v Hradci Králové. V Liberci pořádá od začátku roku 2019 pravidelné shibari workshopy Milly Piclá (zve většinou lektory z Prahy). V Karlových Varech se poslední dobou ustavuje skupina shibari-fotografování. Situaci v dalších městech osobně neznám. Adresy klubů většinou nebývají uvedené veřejně, ale sdělují se na požádání. Někde je vyžadováno ručení – tedy že vás tam napoprvé musí vzít někdo, kdo už tam byl a vás zná. Je to proto, aby tam nechodili zbyteční zvědavci nebo nějací škůdci. Pokud vás ale BDSM alespoň trochu zajímá, nemusíte mít žádné obavy a rozhodně si o adresu řekněte. Můžete napsat také mně – přes známé mohu lecos zprostředkovat.

Praha

Subspace – www.subspacestudio.cz

Nové místo především pro shibari akce v Praze. Inspirováno podobnými ikonickými místy jako Schwelle v Berlíně, Anatomie studio v Londýně, či třeba Kinbaku Lounge v Kodani. K vázání je zde velký a útulný prostor s futony a trámy, dále pohovky a stolky, kde se dá posedět. Vše je krásně nové, čisté a prosvětlené. K dispozici je i kuchyňka, kde se dá koupit malé občerstvení, dvě toalety a jedna sprcha. Provozovateli jsou Soptík a Joan, a každý se tu má cítit jako doma :-). (Web Subspace nahrazuje původní Soptíkovu organizační stránku akce.xbondage.cz – ta nyní slouží především pro brněnské akce.)

Ateliér (také na Facebooku)

Největší český BDSM klub. Potkat zde můžete všechny možné typy “úchylů”. V přízemí je normální hospoda, kde se sedí, pije a vaří, v patře jsou místnosti na hraní. Vaří zde dobře, ceny jsou lidové. Klub je přístupný všem, zdarma, ale adresu sdělují majitelé na vyžádání (ochotně). Platí zde normální pravidla slušného chování. Pořádají se zde i velké akce se stovkami návštěvníků, ale také pravidelé Kecací čtvrtky, což je výhodná příležitost, jak prostě navštěvovat BDSM komunitu. Otvírá se v pět, zavírá po půlnoci. Je možné si povídat nebo i hrát. Nečekejte, že zde okamžitě naleznete partnera – chce to přijít víckrát.

BDSM studio Flóra

Tradiční malý klub s BDSM vybavením, kde lze posedět a pohrát si. Pořádají se zde různé akce, především pravidelná Úterní kecárna. Adresu a další informace rád podá sympatický majitel Milli Toll.

Studio Hell

Legendární pražské tetovací a body-modifikační studio (vede ho známý Míla, provozující také Bugshop), na které je napojena také velká komunita příznivců BDSM. Subjektivně lze říci, že tato komunita více tíhne k fetišům na kov a kůži. Časté je tetování, piercing, věšení za háky za kůži, oblékání do kůže a latexu, oblečení obecně do “černa”, apod. Na Hell je hodně napojena také Edna.

Blízko sebe

Experimentální prostor pro osobní rozvoj v Praze, Modřanech. Jóga, konstelace, práce s tělem a dechem, tanec, dotek … Vázací akce zde pořádá především Janek.

Brno

Domeček

Na shibari akce v Brně slouží především Domeček – příjemné místo. O jeho fungování se dozvíte nejlíp od organizátorky Ály na Facebooku nebo mailem.

Písklata

V Brně se zrodila Písklata – komunita především mladších lidí, pořádající zajímavé tematické BDSM srazy, nyní i v Praze. Cílem je především nahradit časté “kecací” posezení “starších” lidí akčními srazy. Neberou mezi sebe každého, nejsnažší je být pozván nějakým již přijatým členem.

Jak se chovat na BDSM akci

Normálně – platí obyčejná pravidla slušného chování a normální mezilidské zvyklosti, jako třeba v restauraci, na plese či na kroužku jógy. Pokud si nejste jisti, prostě koukejte kolem sebe a přijdete na to sami. Nezáleží na dominanci či submisivitě, na pohlaví ani na oblečení … Nikdo nemá právo nikoho nijak obtěžovat, ani slovně, natož se ho bez svolení dotýkat. Není dovoleno nikoho fotit nebo natáčet. Zpravidla je focení zakázáno úplně, někdy je povoleno tak, aby na fotce nebyl nikdo, kromě foceného partnera. Seznámení s novými lidmi probíhá úplně normálně: začíná se pozdravem a oslovením (je možné tykání i vykání – odhadněte sami podle konkrétní situace) a pokračuje prostě konverzací. Některé akce mají svá specifická pravidla – např. dress-code, nebo chování – dočtete se o nich v propozicích konkréntní akce, na kterou se chystáte.

BDSM komunita si pečlivě hlídá, aby se na akci neděly žádné nepravosti. Všichni chceme společnost, ve které se můžeme cítit dobře a bezpečně. Pokud by se na akci vyskytl někdo, kdo porušuje pravidla a otravuje ostatní, byl by rychle vyhozen a už by nikdy nesměl přijít. V BDSM komunitě platí ještě jedno pravidlo: pokud jsme přítomni situaci, že jeden ubližuje druhému – a není to domluvená BDSM hra – máme právo zasáhnout a jednání přerušit. Znám málo případů, kdy se něco takového stalo – drtivá většina lidí se chová normálně. Vzpomínám si na dvě situace, kdy někdo někoho okřikl a problém tím byl vyřešen a na jednu, kdy byl opakovaně otravný člověk vykázán majiteli klubu, aby už nechodil.

Zároveň počítejte s tím, že v BDSM komunitě potkáte lidi jako všude jinde – tedy různě hezké, různě chytré, různě sympatické. Někteří se mezi sebou mají rádi, jiní ne … najdete tu průřez opravdu celou společností – nečekejte žádný výběr akademických elit, ani koncentrovaný underground. Potkáte tu vše.

Záleží na konkrétní akci, ale někde se můžete ocitnout u skutečné BDSM hry. Můžete vidět např. lidi nahé, svázané, ponižované, v různém fetish oblečení … Pokud u toho můžete být, prostě se koukejte. Nijak do akce nezasahujte. Většinou se nehodí ji ani komentovat, protože to ruší – např.: “Ty jo fuj, no tak to už je na mě moc …” – pokud vás situace šokuje, prostě se vzdalte a nesledujte ji.  Hraní (též “akčnění”) je výsadou těch, co se vzájemně znají a mají na to náladu. Někdy mohou chtít akčnit veřejně a mít k tomu diváky, jindy mohou využít oddělené prostředí klubu a zavřít se do soukromí.

Shibari akce v ČR

Workshopy

Workshop je něco jako kurz tance nebo jógy. U výše zmíněných lidí můžete najít jejich konkrétní akce, které pořádají. Pravidelné workshopy pořádají Soptík, Joan, Ála a Borg, méně pravidelné Edna a Diana.

Rope jamy

Rope jam je společenská sešlost – vázání mezi přáteli. Obvykle hraje hudba, k dispozici jsou závěsné body a v místnosti najednou váže několik párů, ostatní lidé mohou přihlížet. Má to pro všechny pěknou atmosféru. Pravidelně se pořádají v Subspace a v Ateliéru – každý první čtvrtek v měsíci. Něco pořádá také Edna.

Shibari vystoupení

Jako diváci se můžete přijít podívat na shibari vystoupení, což je v podstatě divadelní scénka, kde se váže. Největší takovou akcí u nás je Rope Spirit, který pořádá Edna, a kde se za večer vystřídá několik vystupujících, i ze zahraničí. Zajímavá vystoupení nabízí také Soptík v Subspace – obvykle v při příležitosti víkendových workshopů s nějakým zahraničním lektorem (obvykle vystupuje někdo z ČR a daný zahraniční host). Na vystoupení lze přijít samostatně – netřeba chodit i na workshop, a také jednotlivě – netřeba mít s sebou partnera. Obvykle pak do noci následuje Rope Jam. Menší vystoupení se pak příležitostně pořádají při různých akcích v pražském Ateliéru či brněnském Domečku, na akcích Písklat, v komunitě v Plzni, a čas od času i na nějakých firemních večírcích – pro úplnou veřejnost.

Nejkoncentrovanější dávku workshopů, rope jamů a vystoupení s českými i  zahraničními osobnostmi můžete zažít jednou ročně na třídenním Prague Shibari Festivalu, který pořádá Soptík.