Povídání o shibari a BDSM

Informace o BDSM a shibari – proč nás to baví a jak se to dělá.
A rozcestník po internetu, lokalitách, akcích a lidech v Česku i v zahraničí.
– Mé fotky najdete v blogu.
– A pořiďte si provazy!

BDSM jsou vztahy a chování

Zkratkou BDSM (rozebrána níže) se označují „hierarchické partnerské vztahy“, což je velká množina lidského chování a praktik, kterým se dříve nepřesně říkalo „sado-maso„. 

V takovém vztahu (či jen v krátkodobé situaci) jsou partneři domluveni, že jeden je nadřazen druhému. Zaujímají tedy vůči sobě protichůdné role a jimi spolu interagují. Dělají to především proto, že je to zábavné či vzrušující, někdy také proto, že jim takto stanovená hierarchie usnadňuje komunikaci, resp. vztah.

Je důležité podtrhnout, že jde o oboustranně nejen dobrovolný, ale vysloveně vytoužený stav, ve kterém se oba partneři cítí komfortně. Nadřízený partner získává podřízeného pod svou kontrolu a může ho do nějaké míry fyzicky a psychicky ovládat. Pro podřízeného je to výhodné tím způsobem, že dostává od nadřízeného zároveň péči a zajištění své spokojenosti. Za komfort podřízeného je totiž zodpovědný nadřízený. Podřízený partner se tak zároveň zbavuje břímě odpovědnosti a rozhodování, což mu paradoxně přináší osvobozující/uvolňující pocit. Dalším paradoxem je, že podřízený partner působí většinou roztomile/bezmocně, čímž vzbuzuje v nadřízeném opatrovnické pudy.

Role

Role se v rámci páru mohou někdy střídat, takže jeden člověk je jednou podřízený, jindy nadřízený – tomu se říká „switch„. Označení rolí není jednotné a nemá ani stejný význam. Níže jsou nejběžnější formy. U většiny lidí nenajdeme takové důsledné formy, spíše jejich všemožné překryvy:

    • sadista/masochista – jde jim o fyzickou bolest, ale ne o emoce spojené s nadvládou jednoho nad druhým. Např. sadista bije masochistu, ale nesnaží se tím masochistu ponížit či potrestat – dělá to čistě proto, že masochista si tu bolest užívá – asi jako masáž.
    • dominant/submisiv, u žen se často zjemňuje na „subinka“, u mužů na „subík“. V čisté formě je nevzrušuje fyzická bolest, ale milují pocit, že jeden druhému poroučí nebo ho ponižuje.
    • Pán(í)/otrok(yně) – obecné pojmy – mix předchozích vlastností, mohou nabývat jiných tematických podob (policajt/zlodějka, manželka/podpantoflák, učitel/studentka …)
    • Top/bottom – „vršek/spodek“ nejširší a nejneutrálnější pojmy: Top je ten, kdo řídí scénku, bottom je ten, který ho následuje. Někdy se také říká „dávající/přijímající“ – přičemž dávajícím je myšlen Top. Může, ale také nemusí při tom docházet k bolesti, ovládání či ponižování. V nejjemnějším případě si např. Top může vyžádat masáž zad a bottom jí provádí – bez dalších následků. Oba jen vnímají své role a má to pro jejich hru nebo vztah nějaký význam.

Intenzita a forma

Forma, míra a vážnost, s jakými je BDSM provozováno, jsou velmi individuální a závisí na preferencích každého jednotlivého člověka. Pozor na dogmata a klišé – i na české Wikipedii je uvedena dosti hloupá definice:

„Základem je absolutní oddanost a poslušnost podřízené osoby vůči dominantní a na oplátku za to podřízené osobě dominantní osoba zaručuje, že s ním bude jednat v rámci předem dohodnutých pravidel. … tento vztah časem může přerůst i ve vztah otrokářský, tzn. že ze submisiva se dobrovolně stává otrok či otrokyně, a dobrovolně se vzdá všech svých práv, což většinou bývá doloženo podepsáním tzv. otrocké smlouvy.“ – takto striktní to však rozhodně není!

Jsme lidi, a každý si to děláme po svém. Může jít o jak o krátkodobé, symbolické, něžné hry, tak o trvalý a přísně dodržovaný stav, doprovázený značnou fyzickou bolestí a psychickou kontrolou. Nejobvyklejší formou ovšem je, že partneři spolu žijí v „obyčejném“, rovnocenném vztahu a pouze občas, v případě chuti, se ponoří do svých BDSM rolí a zahrají si svou „hru„.

Hra

Právě pojmem hra (či scénka) je BDSM aktivita označovaná nejčastěji – dává se tím najevo, že nejde o skutečnou situaci, ale pouze předstíranou scénu pro zábavu zúčastněných. Volně bychom BDSM hru mohli přirovnat třeba k dětské hře na „policajty a zloděje“, případně třeba k filmovým scénám, kde „záporný hrdina ohrožuje bezbrannou krásku“. V obou případech se vyskytuje určité napětí, fantazie, emoce, ale přitom jde pouze o napodobení. Obecným znakem jakékoliv hry (třeba i fotbalu) je mj. to, že se dá provozovat jen v bezpečném a přátelském prostředí – proto se s BDSM setkáváme především ve vyspělých, bezpečných zemích. Pokud by byly BDSM praktiky provozovány na někom, kdo si to nepřeje, nebyla by to hra, ale trestný čin, který by měla šetřit policie.

BDSM v lidské společnosti

Výzkumy naznačují, že téměř polovina(!) české populace (45 %) má nějaký (byť vlažný či neuvědomělý) vztah k BDSM. Obě pohlaví a různé sexuální orientace jsou v tomto zastoupeny rovnoměrně. Reálně praktikujících lidí je však mnohem méně – ať už proto, že většina to ke svému životu nezbytně nepotřebuje, tak také proto, že najít vhodného BDSM partnera může být stále ještě složité, i v dnešní otevřené a informační době.

Člověka, kterého BDSM zajímá, označujeme nejobecněji pojmem „BDSM pozitivní“ nebo „BDSM+„, naopak člověka, kterého BDSM nijak nepřitahuje, označuje BDSM komunita jako „vanilku„. Příslušníci BDSM komunity se mezi sebou nezřídka označují jako „úchylové“ :-).

V dnešní době v Česku není BDSM tabu. Situace u nás je podobná jako „na západě“, možná dokonce lepší – lidé jsou tolerantnější a poučenější, a to i na venkově.  Drtivá většina lidí nemá s BDSM problém, chápe, že je to (soukromá) hra, a nepovažuje ho za nic špatného. Většinou jsou lidé spíše zvědaví, než že by jim BDSM bylo odpudivé, nebo by se báli. Nedoporučuji ale veřejnosti podsouvat BDSM agresivně (typu „Pride pochody“). Kdo chce, ten si k BDSM bez problémů cestu najde, ostatní s naší zálibou neotravujme.

Zkratka BDSM

Zkratka BDSM se užívá od roku 1991. Je sestavena velmi promyšleně, s až trochu fetišistickým důrazem na symboliku. Skládá se ze tří kombinací s následujícím významem:

    • B/D – Bondage/Discipline – „Zajetí/Poslušnost“
    • D/s – Dominance/submisivity – „Nadřazení/podřízení“
    • S/M – Sadism/Masochism – „Působení/Přijímání fyzické bolesti“

Těmito kombinacemi je mimo jiné naznačena provázanost a zároveň volné projení všemožných praktik. Např. lze poroučet, ale nepůsobit přitom bolest, nebo naopak – lze působit bolest, ale nijak se u toho nezabývat hierarchií, či se lze zabývat bolestí i ovládáním dohromady, atp. Ve zkratce je také zakódováno, že jeden partner se neobejde bez druhého.

Trojná monáda – symbol BDSM

BDSM má vlastní emblém. Jeho hlavním smyslem je sloužit jako nenápadné „poznávací znamení“, kterým se lze na veřejnosti diskrétně hlásit ke komunitě BDSM. Nezasvěcení lidé ho považují za bezvýznamnou ozdobu, zasvěceným může pomoci navázat kontakt. Zároveň symbolizuje a sceluje BDSM komunitu, a odkazuje na některé důležité aspekty BDSM. Někdo to nosí jako šperk, někdo si to nechává tetovat, někdo to nenosí vůbec – není v tom samozřejmě žádná povinnost :-).

Designově vychází z Monády a Triskelionu. Je úmyslně podobný jiným symbolům, aby byl nenápadný. Správné ztvárnění musí splňovat tři požadavky: kovová barva obrysů, černá barva polí, díry (nikoliv tečky) uprostřed polí. Design emblému ukrývá mnoho významových sdělení:

Tři podoby BDSM

    1. B/D
    2. D/s
    3. S/M

Tři pravidla BDSM

    1. Safe (bezpečně)
    2. Sane (rozumně)
    3. Consensual (dobrovolně)

Tři role v BDSM

    1. Dominantní
    2. Submisivní
    3. Switch

Kruhový tvar odkazuje na písmeno „O“ – z názvu erotického příběhu „The story of O“. Také ale reprezentuje jednotu BDSM komunity, která se musí (či musela) prosazovat oproti zbytku společnosti.

Třetinové členění odkazuje na „trojcestnost“ – obecnou nevyhraněnost.

Také vlnkovité rozdělení polí reprezentuje neostré hranice mezi praktikami a styly. Vlnky také odkazují na švihnutí biče či plácnutí rukou.

Kovové barvy odkazují na řetězy.  Černá barva polí reprezentuje kontrolovanou „temnou stránku“ sexuality.

Díry v polích odkazují na potřebu partnera – BDSM nelze dělat o samotě.

Symbol vznikl kolem roku 1994 a podrobně se o něm můžete informovat na stránkách jejího autora – Quagmyr – Emblem project. Pro takový přívěšek, který vidíte na fotce níže, si můžete napsat: sharene@seznam.cz, nebo ho seženete v Ateliéru. Pro kvalitnější šperkařské provedení: monady.LP@gmail.com.

 

Praktiky

Praktik, které patří do množiny BDSM, je velké množství. Jeden člověk má rád vždy pouze některé z nich a jiné jsou pro něj nezajímavé či mu dokonce mohou být odporné. Z nejběžnějších jmenujme:

    • bondage – svazování (samostatnou kapitolou je zde shibari)
    • spanking – výprasky (dále se dělí na canning, whipping, OTK, a další)
    • breath play – hrátky s dechem
    • jehly
    • elektro
    • lechtání
    • horký vosk
    • piss – močení
    • rough body play – rvačka / přemožení / působení bolesti rukama
    • ponyplay/dogplay – hry na zvířata, nošení masek, napodobování chování
    • footfetish – uctívání nohou
    • CMNF/CFNM – oblečený muž a nahá žena nebo naopak

Nejdůležitější jsou dvě zkratky: SSC a RACK.
Dále jsou zkratky a pojmy, které běžně zaznívají.

SSC

Save, Sane, Consensual = Bezpečně, Rozumně a Dobrovolně.

RACK

Risk-Aware Consensual Kink = vědomí, že navzdory vší snaze o bezpečnost existují při BDSM určitá rizika, např. zranění nebo nedorozumění. Těmto rizikům se snažíme všemožně vyhnout, ale zároveň je třeba s nimi počítat.

VDD

Velký Drsný Dominant. Pojem z české komunity. Jde o posměšné označení pro dominantního člověka, který se mylně domnívá, že od něj je očekávána za všech okolností nekompromisní přísnost. Proto s lidmi vždy jedná způsobem jako by s nimi právě hrál BDSM hru. V běžné diskuzi o takové chování ale nikdo nestojí a VDD tak své okolí obtěžuje, či působí směšně. Obvykle takové vystupování pramení z nedostatku zkušeností, či sebevědomí.

Během hry VDD projevuje nedostatek empatie. Je příliš intenzivní a myslí si, že „čím víc to bolí, tím je to lepší“. To je samozřejmě nesmysl – bolest je nutno dávkovat s citem a hlavně s ohledem na partnera, a střídat ji s jinými zajímavými vjemy.

Chování VDD se vyskytuje u chytrých i hloupých lidí – ale u hloupých dlouhodobě přetrvává. Jako VDD bývají označování především muži, ale úplně stejně se chová mnoho žen. Obecně není dobré, když se do BDSM lidé vrhají po hlavě a na plný plyn – dopřejte si klidný začátek, nic vám neuteče – máte na hraní celý život.

Subspace

Stav, ve kterém se může ocitnout submisivní partner během hry, kterou intenzivně prožívá. Nevyskytuje se to vždy a u všech. Jde o jistý druh transu, kdy člověk „vypne“ a hluboce se odevzdá dominantnímu partnerovi. Vše pak prožívá v jiném stavu mysli. Nejde o orgasmus či vzrušení, spíše o „hluboké zasnění“. Je to velmi pěkné pro obě strany, ale dominantní partner by měl vědět, že submisivní v tomto stavu není schopen např. mluvit, kontrolovat se a říct si případně „stop“. Dominantní musí submisivnímu věnovat zvýšenou pozornost.

Aftercare

Péče po hře. Během BDSM hry může mezi partnery proběhnout mnoho velmi silných emocí, může dojít k bolesti, ponížení, nadávkám, apod. Po BDSM hře mívají většinou oba partneři chuť se uklidnit, vrátit se do normálu, pomazlit se, poděkovat si za hezké zážitky, ubezpečit se, že „to bylo jenom jako“, a že vše je v pořádku. Přitom nebo později, až mají opravdu čistou hlavu, je také čas na feedback – tedy zpětnou vazbu – promluvení si o tom, jestli při hře nedošlo k nějakým pochybením (něco bolelo moc, při něčem jsme si nerozuměli, apod.) a případně si je vyjasnit.

Endorfiny vs. adrenalin

Obecně řečeno jde o protichůdně působící hormony, jejichž působení nás zajímá především u submisivních partnerů. Zatímco endorfiny tělo produkuje když je šťastné a chce se odevzdat (také např. při sportu – i když jsme z něj unavení, uspokojuje nás), adrenalin tělo produkuje při (skutečném) ohrožení nebo boji. Adrenalin nás tak staví do opozice a do střehu – s ním nejsme připraveni si hrát. Při BDSM tedy chceme, aby tělo produkovalo endorfiny, nikoli adrenalin, a můžeme to ovlivnit komunikací a celkovým přístupem k partnerovi. Jednoduše řečeno, nesmíme to lámat přes koleno – pokud na člověku vidíme, že se mu do hry nebo do nějaké situace příliš nechce, tak ho tam žádným nátlakem nedostaneme, resp. on si to neužije – bude se cítit nepříjemně.

Přezdívky

V BDSM komunitě je běžné používat místo jmen přezdívky – především z důvodů anonymity, ale také kvůli projektování fantazie (může být zábavnější vystupovat např. jako Dragon a Princezna než vlastními jmény).

Bolest v pravém slova smyslu je nepříjemný pocit, zpravidla signál nějakého zranění – tedy ryze negativní vjem.
Bolest při BDSM je jiná – může být symbolická, vzbuzující, i náročná, ale neměla by být nepříjemná.  Já osobně termín „bolest“ v BDSM nerad používám. Lepší slovo jsem však nenašel. Bolest v BDSM můžeme porovnat s masáží:

Masírujeme-li člověku záda, musíme trochu tlačit. Tlačíme-li málo, masáž nemá účinek. Tlačíme-li moc, začne to být nepříjemné. Musíme odhadnout, jak moc konkrétnímu člověku a na konkrétním místě tlačit do zad. Najdeme-li tu správnou míru, dáme mu skvělou masáž, kterou si užije. I když bude hekat, bude to výraz spokojenosti. Bolest v BDSM funguje na stejných principech.

Dále je třeba si uvědomit souvislosti, které bolest při BDSM provází:

    1. Bolest způsobuje člověk, který se nám líbí.
    2. Bolest působí na místa, kde je to příjemné.
    3. Intenzita a forma je taková, aby to bylo příjemné.
    4. Máme možnost říci „stop“.

Nakonec připomeňme, že tento popis není univerzální – každý člověk to vnímá jinak. Například u někoho v BDSM žádná bolest přítomna být nemusí, jiný naopak rád vydrží i velmi nepříjemnou bolest, když má pocit, že tak činí pro partnera, který to ocení.

Kromě bolesti se při BDSM hrách vyskytují i další komplikované pocity. Například svalová únava, chlad, horko, omezené dýchání a podobně. Některé hry mohou být vyčerpávající jako sport, a to pro oba partnery. Ale je moc hezké to prožívat.

Partner, který druhého trápí, by měl mít představu o lidském těle a o rizicích, která mohou nastat. Měl by například vědět kde je která bolest příjemná, kterým místům na těle se vyhnout (místa, kde k povrchu vystupují kosti, šlachy a cévy) a podobně. V případě nějaké nehody by měl umět poskytnout pomoc.

Běžné „stopy“

Celkem běžné jsou drobné šrámy, jelita, modřiny, škrábance, proužky od provazů, pár vytržených vlasů, a podobně. Takovým šrámům říkáme v Česku „stopy“. Většina lidí je miluje a užívá si je i několik dní po hře. Někomu se tvoří snadno a dlouho přetrvávají, jiným se stopy skoro netvoří ani při intenzivnější (bolestivější) hře – záleží hlavně na typu kůže. Někdo může mít stopy na těle libovolně dlouho, někdo vůbec – např. kvůli rodině či zaměstnání. Na tyto okolnosti je potřeba brát ohledy.

Vážnější či trvalá zranění

Problémem jsou zranění vážnějšího nebo dokonce trvalého charakteru. Příliš často se to nestává, ale občas k tomu dojde. Ať z nedbalosti či blbosti, nebo přes všechnu snahu a pozornost prostě nehodou. V případě, že se vám přihodí něco nemilého, a máte komplikace, je řešení jednoduché a jediné: jdětě k lékaři! Není třeba se ničeho obávat – normálně vysvětlete, co se stalo a nechte se ošetřit. Čeští lékaři jsou na takové případy zvyklí (ostatně nezřídka jsou sami BDSM aktivní), takže se nebojte, že budete působit nějak podivně. Maximálně se u toho zasmějete. Zdraví je na prvním místě.

Co se například může stát:

    • Úder rákoskou přes klouby prstů, zlomení nějaké kůstky.
    • Záněty – při porušení kůže či po úderu či útlaku na sval či šlachu.
    • Švihnutí do oka.
    • Zlomené žebro (pád či úder při hře).
    • Popálení plamenem svíčky nebo od nevhodného vosku.
    • Uskřinutí nervu při svazování – nehybnost či necitlivost prstů či ruky.
    • a mnoho dalšího …

Naštěstí k opravdu vážným zraněním dochází velmi zřídka – sám neznám žádný takový případ, pouze z doslechu například vím, že v USA kdosi opilý svázal dvě ženy, následně usnul, a ženy se v provazech udusily.

Psychické následky

Příčin déletrvávající psychické nepohody může být mnoho. Může to způsobit fyzická nehoda (zranění). Pak má většinou submisivní partner nedůvěru nebo až paniku z příslušné praktiky nebo partnera. Obecně se dá poradit: poučit se, a pozvolna a bezpečně to zkoušet znovu, nebo dělat něco jiného.

Může se ale také stát, že dominantní submisivního partnera něčím nepříjemně překvapí či znechutí. Např. mu příliš silně nadává, nebo se pustí do nějaké aktivity, která submisivního sice akutně fyzicky nebolí, ale významně mu nevyhovuje. Kupříkladu: Dominantní má pocit, že sáhnout na prso by skvěle zapadlo do kontextu hry, submisivní to však při první společné hře cítí jako přílišné porušení své intimity. Ale protože hra je jinak pěkná, nemůže si v tu chvíli srovnat, co cítí, a teprve druhý den se cítí poškozená.

Submisivní partner zpravidla nedokáže na takovou situaci reagovat ihned (říci „stop“). Naopak – takový problém se člověku rozleží v hlavě až po několika hodinách či dnech a může ho i delší dobu trápit. Chyba většinou nebývá způsobena úmyslně, častěji jde o nedorozumění. U těchto případů nebývá až tak důležité co přesně se stalo, ale jak se následně situace řeší. Je potřeba věnovat maximální pozornost urovnání situace a poučit se pro příště.

Hodně pománá čas – nechte situaci uklidnit a s čistou hlavou si později s partnerem vše vyříkejte. Mějte oba dobrou vůli, neeskalujte emoce. Obzvláště dominantní partner by měl projevit zvýšenou dávku respektu a pochopení k pocitům toho druhého. Najděte kladné i záporné body, najděte místo, kde začal problém. Buď se vzájemně dokážete sladit a příště to bude dobré, a nebo si nebudete rozumět – to není nic zvláštního – v tom případě si k sobě najděte vhodnějšího BDSM partnera.

BDSM jako terapie?

Máte-li nějaké dlouhodobé psychické problémy, nedoporučuji je řešit pomocí BDSM. Raději vyhledejte pomoc odborníka. BDSM, jak ho chápu já, má být relax a zábava pro radost, nikoli léčba, ani recept na život či prostředek řešení problémů svých či partnerových.

Nesouhlas, odpor, prosby či slzy mohou být součástí BDSM hry, protože se při ní často vytváří iluze násilí, arogance, a podobně. Přesto musí mít podřízený partner možnost BDSM hru kdykoliv zastavit, např. proto, že se necítí dobře, některá praktika mu přestává být příjemná, nebo se třeba jen potřebuje vysmrkat. K takovému zastavení hry slouží tzv. „stopka“ (safeword), což je předem domluvené slovo, nebo jiný signál, po jehož zaznění se BDSM hra zastaví a oba partneři přejdou do rovnocenného postavení.

V češtině se obvykle používá prostě slovo „stop“, případně barvy semaforu k vyjádření závažnosti situace. Z médií jsou známy případy lidí, kteří se zřejmě z nerozumu a pro údajné větší vzrušení dohodli na drsné BDSM hře bez stopky, což následně skončilo nedorozuměním, nepříjemnými zážitky a soudními spory. Obzvlášť v situacích, kdy se s partnerem dobře neznáte, nedoporučuji podobné riskování. Dominantním to nedoporučuji ani v případě, že submisivní partner k tomu vyzývá – je to nerozumné. S BDSM začínejte pozvolna – přidávat můžete později. BDSM není lepší, když vypadá jako co nejopravdovější násilí – je nejlepší tehdy, když si s partnerem dobře rozumíte a oběma je vám dobře.

Submisivní se někdy zdráhají stopku použít kvůli drobným problémům, protože nechtějí sobě ani partnerovi kazit jinak hezkou hru. Stopka by ale neměla být vnímána jako něco negativního. Stopku si lze udělat i pěknou – nemusí to být jen suché „stop“, ale lze se domluvit například na mazlivém oslovení nebo vyslovení něčeho, co slyšíme rádi (např.: „Míšo, jsi nejlepší.„) – pak se i zastavení hry stane příjemnou událostí. Dále je možno drobnější potřeby řešit přímo v rámci hry a stopku kvůli nim nepoužívat. Dominantní např. může podle pohybů svázaného partnera odtušit kde ho něco tlačí, a upravit to tak, aby mu to bylo pohodlné. Submisivní může ze své role dominantního o něco poprosit a dominantní mu vyhoví.

Když se rozhodnete svěřit, že vás zajímá BDSM – např. kamarádovi, přátelům, nebo dokonce rodičům či celé veřejnosti, říká se tomu „Comming-out“ – „vyjití s tím ven“. Pro někoho je to jednoduchá samozřejmost, pro jiného naopak velmi složitá záležitost – ať už kvůli jeho vnitřnímu nastavení, tak třeba kvůli jeho nepříznivému okolí. Např. o učitelce na základní škole by to žáci nebo rodiče dětí raději neměli vědět.

Comming-out není třeba provádět. Pokud k tomu nemáte nějaké zvláštní důvody, je to vaše soukromí a nechte si to pro sebe. Může to mít ale některé výhody – např. jste pak sami sebou, nemusíte se před svým okolím přetvařovat, lépe se vám hledá partner, rodina se nediví, že obtížněji hledáte partnera, jste ve společnosti něčím zajímaví apod. Pokud comming-out zvažujete, dobře to promyslete a dopředu se připravte. Zde je pár tipů:

    • Prozraďte jen jemnější věci – pokud vás baví i něco drsnějšího, nechte si to pro sebe a svého partnera. Chápejte, že nezaujaté lidi to může šokovat, pobuřovat, znechucovat, nebo jen prostě nezajímat … není důvod je tím zatěžovat.
    • O BDSM si něco přečtěte, mějte připraveno vysvětlení, když vám budou lidé klást různé otázky. Můžete si připravit i nějaké vkusné fotky – např. shibari, abyste mohli ukázat o co asi jde. Zrovna shibari se dá chápat i jako estetické umění. Ideálně zařaďte také nějakou fotku, kde se submisivní člověk směje a je evidentně spokojený.
    • Když se o tom chystáte promluvit, neuvádějte to negativně či tajemně, nelitujte se a nevydírejte – např.: „Musím ti říct něco divného, je to hrozné, nelekej se, možná mě pak budeš nenávidět – jsem úchyl!, trápím se tím celý život, jestli mě nepochopíš, zlomí mě to … „. Raději to uveďte vesele a jen jakoby mimochodem – např. „Hele, tohle mě baví, říkal jsem si – co kdyby?, že bych to chtěl zkusit, zaujalo mě jak to vypadá …„.
    • Připravte se, že si z vás kamarádi tu a tam budou dělat srandu. Pokud to nebude vysloveně jízlivé, je to v pořádku a berte to taky s humorem. Obraťte to později proti nim, staňte se zajímaví: znáte a cítíte něco víc než běžný člověk. Buďte nad věcí.
    • Budete-li se svěřovat rodičům, připravte se, že je to může šokovat mnohem víc, než jiné lidi, protože o vás mají svou vytouženou představu. Mohou mít např. pocit, že vás jen zrovna napadla nějaká hloupá zábava a budou se vám to snažit vymluvit. V takovém případě buďte trpěliví, klidní a silní. Může trvat i pár měsíců, než se to usadí. Máte-li dobré argumenty, nevymýšlejte nové a opakujte ty dobré, dokud se nevžijí. Odměnou vám bude čisté svědomí. Netlačte na pilu, nečekejte pochopení hned, chce to čas. Můžete začít zvolna – např. „mám to složitější …“, a teprve po pár dnech ukažte vkusnou fotku – že to je ono. Ať jenom nestraším – znám více případů, kdy to rodiče přijali úplně hned, bez problémů. Našim to trvalo asi 3 měsíce, ale nyní jsme velmi v pohodě. Babička (88) dosud lomí rukama.

Pokud se pro comming-out rozhodnete, přeji vám hodně štěstí. Česká společnost je vůči BDSM velmi tolerantní – buď jsou lidé lhostejní, nebo naopak zvědaví, a jen velmi zřídka se k tomu staví negativně či nenávistně. Troufám si tvrdit, že ve většině případů vás nepotkají žádné větší potíže.

V bondage, neboli erotickém svazování, rozlišujeme dva základní směry: „západní“ a „východní„. Západní bondage slouží zejména k znehybnění partnera, například připoutání k posteli, za účelem následné další hry. Používají se provazy, pouta, šátky – cokoliv. Je tedy především funkční, případně estetická. Západní se jí říká proto, že je obvyklá/oblíbená především v Americe a Evropě.

Východní bondage pochází z Japonska a nazývá se Shibari či Kinbaku. Oba ty pojmy znamenají „svázat“ nebo „pevně svázat“ (nejen člověka, např. i balík) a jsou to více-méně rovnocenná synonyma – vyberte si, které chcete používat. Kupodivu zde neplatí nějaká pověstná japonská důslednost, a je to prostě jedno. Já jsem zvyklý na shibari.

Shibari se od západní bondáže liší tím, že se stává hlavní náplní celé BDSM hry. Nejde tedy o to člověka „svázat“, ale „vázat“. Není cílem jen člověka znehybnit, ale především si vychutnat vázání, komunikovat, prožívat různé pocity, cítit různé vjemy. Vázat lze něžně či drsně, jemně či pevně, pohodlně či bolestivě, spontánně či technicky, náhodně či plánovaně, jednoduše či složitě, intimně či technicky, masážně, tanečně …

Za otce shibari je považován Ito Seiu, který okolo roku 1920 začal svazovat svou ženu a následně ji maloval či fotil. Líbilo se mu, jak při tom vypadá, jak se jí mění výraz ve tváři, a prostě ho bavilo ji trápit. Jeho díla jsou dodnes krásná a inspirativní. Na jeho práci navázalo mnoho dalších lidí – vystřídalo se několik generací a vznikly různé styly a přístupy. Shibari se během dvacátého století dostalo i do západního světa a pro svojí estetičnost a variabilitu se vedle „západní“ bondáže stalo také velmi populárním. V dnešní době jeho obliba stále stoupá a pro mnohé lidi se stává první BDSM praktikou, kterou reálně provozují. Shibari se totiž hojně a kvalitně vyučuje i v ČR a komunita je poměrně otevřená a civilizovaná, takže i nově příchozí se v ní cítí dobře. K shibari lze také snadno přistoupit jako k umění – může vypadat esteticky a ne příliš perverzně, pročež s ním nemá problém ani širší veřejnost.

Shibari, tedy specifické japonské umění svazování lidí, přináší, krom jiného, výhodu bohaté tradice a zkušeností, na kterých je možno stavět. Přináší tedy jednak jistotu díky poznáním, která učinily generace lidí před námi, tak zároveň možnost stálé kreativity a obecného i osobního zdokonalování. Je to partnerská zábava na celý život.

V českém i zahraničním shibari se pro vázající partnery běžně používají následující pojmy:

Rigger

Vázající partner. Doslova „zavěšující“, ačkoliv závěsy se při shibari neprovádí vždy.

Model(ka)

Vázaná osoba.

Tyto pojmy se ujaly zřejmě z toho důvodu, že vazající a vázaný nemusí být partneři ve smyslu „milenci“, a při vázání mezi nimi nemusí docházet k intimnostem. Není to však žádný zákon a klidně lze vázající lidi popisovat jinak (partneři, kamarádi, kolegové, …).

Při shibari se používají provazy, nejčastěji jutové. Jde o provazy ošetřené speciálními postupy, aby byly příjemné na tělo a na ovládání. Bylo by značně nevhodné použít běžné jutové provazy z provaznictví nebo drogerie (jsou tvrdé, koušou a zapáchají). Kde sehnat provazy na shibari? Viz následující kapitolu.

Člověka můžete svázat prakticky čímkoli – šátkem, kovovými pouty, prádelní šňůrou, umělým provazem … všechno má něco do sebe. Při shibari se však používají nejčastěji jutové provazy, protože pro to mají mnoho vhodných vlastností. Díky nim lze s partnerem komunikovat: hezky vypadají, hezky voní, výborně se ovládají (jsou v ruce „živé“), nepruží, dobře drží uzly, dobře se rozvazují, jsou příjemné na tělo, a podobně …

Typický provaz na shibari má 8 m, průměr 4-6 mm a volnější twist. Ačkoli se jutové provazy dají sehnat i v běžných obchodech (provaznictví, hobbymarkety), nejsou tyto provazy vhodné k shibari, protože jsou příliš tvrdé (utažený twist), kousavé (chlupaté), a napuštěné technickými oleji (smrdí a dráždí kůži).

Jutové provazy pro shibari je tedy potřeba pořizovat od lidí, kteří se na jejich výrobu specializují. Protože výroba takového provazu je poměrně náročná (stáčení juty, vypékání, opalování, čištění, olejování/voskování – mnohdy několikrát opakováno), není jejich cena právě nízká – jeden obvykle stojí okolo 500 Kč. Vyplatí se však do nich investovat, protože vám přinesou nenapodobitelné zážitky a pohodlně vydrží několik let (v závislosti na způsobu zacházení s nimi). Zároveň doporučuji navštívit alespoň jeden-dva workshopy, abyste jejich potenciál dokázali využít. Pro základní hraní na zemi jsou potřeba cca 3 provazy, pro lepší vyžítí cca 5 a jako „plný set“ i pro komplikovanou práci se udává 13 kusů – to konkrétní číslo ale není důležité – jen pro představu.

PRODEJ PROVAZŮ A DALŠÍHO VYBAVENÍ PRO BDSM

Prodej jutových provazů pro bondage - shibari/kinbaku - musí být speciálně upravené, aby byly příjemné.

Vlastním jménem Michal.
Původně biolog, nyní s bráchou v huranabytek.cz.

Michal Němec - Ardent

BDSM hry a vztahy mě lákaly od malička. V roce 2014 jsem poprvé na radu kamarádky navštívil Soptíkův workshop. Ačkoliv mě předtím shibari přímo nelákalo, od první zkušenosti mě nadchlo, zejména tím, jak se jeho prostřednictvím mohu perfektně realizovat. Od té doby chodím na shibari workshopy a jiné BDSM akce, kde se učím a inspiruji. Od roku 2017 učím a vystupuji se scénkami pro publikum.

Kromě shibari se zabývám také spankingem, bičováním a hrubým zacházením (rough body play) a vše rád kombinuji. To jsou ale spíše technické „kulisy“ – nejpodstatnější je pro mě při všech praktikách komunikace s partnerkou a prožívání působivé atmosféry.

Prohlédněte si fotky z mého vázání.

Znalosti, dovednosti a také inspiraci, čerpám od mnoha lektorů a přátel. Níže jsou mí nejvýznamnější učitelé.

Soptík

Od Soptíka se učím nejvíce. Překrásně váže a výborně učí. Stále navštěvuji jeho workshopy, které koncipuje pro začátečníky, pokročilé i experty. Je to bezesporu vůdčí osobnost české shibari scény. I v porovnání se světovými osobnostmi je na velmi vysoké úrovni. Rozumí mnoha aspektům a různým přístupům k vázání. Neváhejte ho navštívit!

Peter Slemrian

Belgičan vzhledu Miroslava Horníčka. Dnes už na něj pravděpodobně nenarazíte, protože byl skandalizován po nějakém nedorozumění a stáhl se z veřejné scény. Z jeho workshopu jsem si ale odnesl cenné postřehy, které zhusta využívám. Jeho styl má blízko k málo dochovanému stylu již zesnulého Yukimora Haruki, který považuji za sobě nejbliží. Jeho aspekty dnes, jako jeden z mála, učí např. Michael Ropeknight, jehož workshop mě čeká.

Riccardo Wildties

Jeden z nejproslulejších světových riggerů, zakladatel Kinbaku Luxuria a přední osobnost stylu Naka. Vlastně styl Naka Akiry ještě více pozdvihl. Kromě toho, že precizně ovládá techniku a emoce, dokáže své znalosti skvěle a zábavně předávat. Učí mnoho významných riggerů.

WykD

Slavný britský rigger, u kterého mě baví, jak má při vázání v malíku kdejakou všední drobnost, se kterou by jiný neprakticky zápasil. Váže i učí výborně. Vždycky si z jeho lekce odnesu něco praktického. Jeho modelka Clover se také aktivně zapojuje a předává mnoho užitečných informací  z pohledu vázané.

Yoroi Nicolas

Slavný belgický rigger s velmi osobitým stylem. Používá většinou minimum provazů, váže modelky do netradičních poloh a dovedně je jimi trápí. Jako učitel mi úplně nesedne, ale inspiraci přináší nekonečnou.

Andrea Ropes

V civilu zábavný, při vázání především technický. Dobře učí složitější vzory. Nechá vás to opakovat a postupně vychytává chyby.

Pedro Cordas

Poprvé mě docela překvapil zcela jiným přístupem k vázání, než jaké jsem do té doby znal. Prakticky vůbec se nedotýká modelky, sám sebe upozaďuje a prostě pouze tiše a klidně váže. Vše, co modelka vnímá, jí předává Pedro jen přikládáním a napětím provazů. Nečekejte divokost, ale precizně a v klidu provedenou sofistikovanou techniku. Naučit může hodně, ale ne každému sedne jeho styl, kdy ukazuje hodně věcí v celku, ale méně probírá detailně.

Frank a Sheila

Rakušáci, sympaťáci, specialisté na drsné hry s tělem – tedy rvačky, bití a působení bolesti rukama – samozřejmě vše v příjemném provedení. Výborní také na pocity studu, strachu, dominance … v jejich přístupu jsem se zcela našel a hodně jsem si odnesl. 

Kapitán papírového loďstva, Delta, Fred RX

Od těchto tří jsem postupně nabyl různé znalosti o bičích a bičování. Kapitán mě seznámil s dlouhými biči. Delta doplnil hlavně některé otázky přístupu k bičování. Fred RX inspiroval signálním bičem. Další dovednosti a poznatky jsem rozvinul vlastní praxí.

Historie a současný stav

Okolo roku 2000 ještě nebyl příliš rozšířený ani internet. Existovaly tematické časopisy, avšak s žalostným obsahem. V Praze sice probíhaly srazy, ale komunita nebyla příliš živá a otevřená. Sám jsem tou dobou do komunity chodit nechtěl. S rozmachem internetu se začal objevovat zajímavější obsah a lépe fungující seznamky. V roce 2012 začal Soptík v ČR pořádat shibari workshopy. Někdy od roku 2013 zažívá česká BDSM komunita velký boom jak na internetu, tak v reálu.

Dnes máme v Česku několik BDSM webových portálů, se světem nás pojí FetLife a posledních asi 5 let vidíme nástup české BDSM komunity i na veřejném Facebooku, kde její aktivita stále roste. Po celé ČR se etablovalo několik míst, kde se normální lidé schází na sofistikované a kultivované akce

Situace odpovídá době a schopnostem nás všech ji zlepšovat. Vždy bude mnoho BDSM pozitivních lidí, kteří do komunity z různých důvodů nikdy nepřijdou. Především mimo Prahu a Brno je komunita slabá, či neexistující. Budiž nám útěchou a motivací, že když se ohlédneme zpět, vidíme pokrok, a když se rozhlédneme po Evropě (i západní), tak si ČR stojí poměrně dobře. Už máme z čeho vybírat a není problém se reálně potkat s inspirativními lidmi. Neváhejte za BDSM aktivitami cestovat do větších měst a můžete-li, pokuste se BDSM citlivě propagovat i u veřejnosti, ať se komunita dále rozšiřuje.

Odborníci

Výzkumem BDSM se zabývá např. doc. RNDr. Eva Jozífková, Ph.D. na stránkách En-K.net, nebo sexuolog Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. Odsud mimochodem nedávno přišla milá zpráva, že sadomasochismus, potažmo BDSM, byl vyjmut z Mezinárodního seznamu nemocí a poruch, který spravuje World Health Organization, a BDSM tedy začíná být považováno za normální sexuální variaci, nikoli nemoc, jak tomu bylo dříve.

Jako psychology, kteří se zabývají BDSM, lze doporučit varias.cz Mgr. et Bc. Zdeňky Řezníčkové a Mgr. Marka Pospíšila anebo Annu Drozenovou.

Jak se chovat na BDSM akci

Normálně – platí obyčejná pravidla slušného chování a normální mezilidské zvyklosti, jako třeba v restauraci, na plese či na kroužku jógy. Pokud si nejste jisti, prostě koukejte kolem sebe a přijdete na to sami. Nezáleží na dominanci či submisivitě, na pohlaví ani na oblečení … Nikdo nemá právo nikoho nijak obtěžovat, ani slovně, natož se ho bez svolení dotýkat. Není dovoleno nikoho fotit nebo natáčet. Zpravidla je focení zakázáno úplně, někdy je povoleno tak, aby na fotce nebyl nikdo, kromě foceného partnera. Seznámení s novými lidmi probíhá úplně normálně: začíná se pozdravem a oslovením (je možné tykání i vykání – odhadněte sami podle konkrétní situace) a pokračuje prostě konverzací. Některé akce mají svá specifická pravidla – např. dress-code, nebo chování – dočtete se o nich v propozicích konkréntní akce, na kterou se chystáte.

BDSM komunita si pečlivě hlídá, aby se na akci neděly žádné nepravosti. Všichni chceme společnost, ve které se můžeme cítit dobře a bezpečně. Pokud by se na akci vyskytl někdo, kdo porušuje pravidla a otravuje ostatní, byl by rychle vyhozen a už by nikdy nesměl přijít. V BDSM komunitě platí ještě jedno pravidlo: pokud jsme přítomni situaci, že jeden ubližuje druhému – a není to domluvená BDSM hra – máme právo zasáhnout a jednání přerušit. Znám málo případů, kdy se něco takového stalo – drtivá většina lidí se chová normálně. Vzpomínám si na dvě situace, kdy někdo někoho okřikl a problém tím byl vyřešen a na jednu, kdy byl opakovaně otravný člověk vykázán majiteli klubu, aby už nechodil.

Zároveň počítejte s tím, že v BDSM komunitě potkáte lidi jako všude jinde – tedy různě hezké, různě chytré, různě sympatické. Někteří se mezi sebou mají rádi, jiní ne … najdete tu průřez opravdu celou společností – nečekejte žádný výběr akademických elit, ani koncentrovaný underground. Potkáte tu vše.

Záleží na konkrétní akci, ale někde se můžete ocitnout u skutečné BDSM hry. Můžete vidět např. lidi nahé, svázané, ponižované, v různém fetish oblečení … Pokud u toho můžete být, prostě se koukejte. Nijak do akce druhých lidí nezasahujte. Většinou se nehodí ji ani komentovat, protože to ruší – např.: „Ty jo fuj, no tak to už je na mě moc …“ – pokud vás situace šokuje, prostě se vzdalte a nesledujte ji.  Hraní (též „akčnění“) je výsadou těch, kteří se vzájemně znají a mají na to náladu. Někdy mohou chtít akčnit veřejně a mít k tomu diváky, jindy mohou využít oddělené prostředí klubu a zavřít se do soukromí.

Typy shibari akcí v ČR

Workshopy

Workshop je něco jako kurz tance nebo jógy. U výše zmíněných lidí můžete najít jejich konkrétní akce, které pořádají. Pravidelné workshopy pořádají Soptík, Joan, Ála a Borg, méně pravidelné Edna a Diana. Na workshop je zpravidla nutné chodit v páru. Nemáte-li partnera, organizátoři vám ho mohou pomoci najít.

Rope jamy

Rope jam je společenská sešlost – vázání mezi přáteli. Obvykle hraje hudba, k dispozici jsou závěsné body a v místnosti najednou váže několik párů, ostatní lidé mohou přihlížet. Má to pro všechny pěknou atmosféru. Pravidelně se pořádají v Subspace a v Ateliéru – každý první čtvrtek v měsíci. Něco pořádá také Edna. Na rope jam lze přijít samostatně, bez partnera. Buď si tam nějakého najdete nebo se budete jenom koukat.

Shibari vystoupení

Jako diváci se můžete přijít podívat na shibari vystoupení, což je v podstatě divadelní scénka, kde se váže. Největší takovou akcí u nás je Rope Spirit, který pořádá Edna, a kde se za večer vystřídá několik vystupujících, i ze zahraničí. Zajímavá vystoupení nabízí také Soptík v Subspace – obvykle v při příležitosti víkendových workshopů s nějakým zahraničním lektorem (obvykle vystupuje někdo z ČR a daný zahraniční host). Na vystoupení lze přijít samostatně – netřeba mít s sebou partnera. Menší vystoupení se pak příležitostně pořádají při různých akcích v pražském Ateliéru či brněnském Domečku, na akcích Písklat, v komunitě v Plzni, a čas od času i na nějakých firemních večírcích – pro úplnou veřejnost.

Nejkoncentrovanější dávku workshopů, rope jamů a vystoupení s českými i  zahraničními osobnostmi můžete zažít jednou ročně na třídenním Prague Shibari Festivalu, který pořádá Soptík.

Ála Alála

Organizátorka akcí v brněnském Domečku.

Ami

Zkušená modelka a riggerka z Karlových Varů. Dovede poradit. Propojuje nejen karlovarskou komunitu.

Daktylus doktor

Aka Pan Doktor, známá postava plzeňské BDSM komunity, organizátor akcí. V současnosti se však nejvíc věnuje své Radce :-).

Diana – Femdomshibari.com

Pořádá workshopy pro ženy vázající muže. Protože v shibari většinou muži váží ženy, vázající ženy si koncept Dianiných workshopů velmi pochvalují.

Def Defkognice

Působí jako lektor v Subspace a organizuje s přáteli např. focení ve venkovním prostředí či vázání v bazénu. Je posedlá bezpečností, ale ráda své partnery trápí.

Edison – Edison-Art.cz

Zkušený rigger z Brna. Váže především s důrazem na estetiku, až dekoraci (tzv. „fusion“). Občas vede workshopy.

Edna – Ednakinbaku.com

Stálice české scény, váže holky. Pořádá největší českou shibari akci – Rope Spirit. Jde o celovečerní sérii vystoupení českých i zahraničních riggerů. Kromě toho vede workshopy a pořádá Rope Jamy. Spolupracuje s legendárním tatérským studiem Hell.

Ganboj

Soptíkův student, poslední dobou prezentující množství fotek svého vázání na sociálních sítích. Libuje si v chaotických závěsech.

Honza Dark

Honza je velký sympaťák a pořádný kus chlapa. Působí jako lektor v Subspace, váže hlavně styl Naka.

Janek

Zkušený rigger od Klatov, specialista na jemnou manipulaci s tělem. Je známý především jako přední český výrobce ručně stáčených provazů pro shibari. Je s ním výborná domluva, dokáže poradit a udělá provazy přesně podle vašich potřeb.

Joan von Brook

Soptíkova studentka, posléze modelka na jeho workshopech a také lektorka a spoluzakladatelka Subspace. Sama vede workshopy a krom jiného je velmi zběhlá v problematice z pohledu vázaných osob. Umí poradit jak překlenout všemožné trable, které vázané mohou v provazech trápit.

Markýz Bláža

Věnuje se obecně shibari. Začal působit jako lektor v Brněnském Domečku.

Mikael Aroha Nui

Skvělý rigger a empatický člověk se kterým je dobrá zábava. V poslední době se věnuje hlavně stylu Naka a dává soukromé lekce.

Nëya Hive

Mladá, sympatiká a šikovná riggerka. Váže obecně shibari, věnuje se jak standardním úvazům, tak improvizaci. Její vázání je spíše přátelské a hravé, bez sexuálního podtextu. Věnuje se také otázkám mezilidských vztahů (především Polyamory). Působí jako lektorka v Subspace a také organizuje ostravskou komunitu – Klubovnu Ostrava.

Radek Borg – Borgbondage.eu

Stálice na české scéně. Vede pravidelné workshopy a vystupuje.

Roman Fordinál

Zřejmě hlavní postava shibari scény na Slovensku. Vede lekce ve studiu Shibari Dojo Bratislava.

Soptík

Vůdčí osobnost české shibari scény. Učitel prakticky všech zde jmenovaných. Spolu s Joan provozující Studio Subspace.  

Thure Nyrikki

Ponořil se do stylu Naka, v němž se velmi zdokonalil. Učí se u Riccarda Wildies, váže perfektně a sám dává soukromé lekce.

Modelky a modelové

Mohl by tu být také seznam vázaných, které milujeme ať už jsou v provazech a nebo z nich propuštěni. Záměrně ho ale neuvádím, protože by to mohlo být citlivé a seznam by byl beztak zcela neúplný. Bez nich by ale žádné shibari nebylo. Obdivovat je můžeme na fotkách, videích i při skutečných setkáních. Vždy jsou nějak citováni.

Internet

Česká shibari komunita v současnosti (2021) nejvíce komunikuje přes Facebook ve skupině Shibari.cz. Lze zde diskutovat a také se tu ohlašují události. Jako seznamku na vážné i přátelské vztahy využijte zdejší specializované Seznamovací vlákno.

Jako zajímavou BDSM seznamku lze doporučit Darklife.cz. Dále lze jako seznamku a diskuzní fórum doporučit největší český BDSM portál BDSMLife.cz (věnujte pozornost striktním pravidlům) či  menší diskuzní platformu BDSMweb.cz, která bohužel přišla o část uživatelů vlivem vleklých technických problémů. Jako zdroj informací a aktualit lze doproručit Darkpress.cz. Na BDSM.cz, najdete hlavně povídky a tematiku ponyplay.

Velkým zdrojem kontaktů, informací i zábavy je univerzální mezinárodní BDSM portál FetLife.com, kde lze najít i mnoho Čechů. Na Slovensku je známý BDSM portál a seznamka Domina.sk. Slovenská shibari scéna je sdružena na Facebooku ve skupině Shibari Dojo Bratislava.

Kam mezi lidi

Dnes, v roce 2021, fungují nějaké BDSM srazy téměř v každém krajském městě. Nejvýznamnější akce jsou v Praze. Neváhejte na akce cestovat – obohatí vás to. Nevíte-li si s kontaktováním rady, můžete napsat mně: majkl.mn@email.cz – mohu lecos zprostředkovat.

Praha

Subspace – www.subspacestudio.cz

Nové místo především pro shibari akce v Praze. Inspirováno podobnými ikonickými místy jako Schwelle v Berlíně, Anatomie studio v Londýně, či třeba Kinbaku Lounge v Kodani. K vázání je zde velký a útulný prostor s futony a trámy, dále pohovky a stolky, kde se dá posedět. Vše je krásně nové, čisté a prosvětlené. K dispozici je i kuchyňka, kde se dá koupit malé občerstvení, dvě toalety a jedna sprcha. Provozovateli jsou Soptík a Joan, a každý se tu má cítit jako doma :-). (Web Subspace nahrazuje původní Soptíkovu organizační stránku akce.xbondage.cz – ta nyní slouží především pro brněnské akce.)

Ateliér (také na Facebooku)

Největší český BDSM klub. Potkat zde můžete všechny možné typy „úchylů“. V přízemí je normální hospoda, kde se sedí, pije a vaří, v patře jsou místnosti na hraní. Vaří zde dobře, ceny jsou lidové. Klub je přístupný všem, zdarma, ale adresu sdělují majitelé na vyžádání (ochotně). Platí zde normální pravidla slušného chování. Pořádají se zde i velké akce se stovkami návštěvníků, ale také pravidelné Kecací čtvrtky, což je výhodná příležitost, jak prostě navštěvovat BDSM komunitu. Otvírá se v pět, zavírá po půlnoci. Je možné si povídat nebo i hrát. Nečekejte, že zde okamžitě naleznete partnera – chce to přijít víckrát.

BDSM studio Flóra

Tradiční malý klub s BDSM vybavením, kde lze posedět a pohrát si. Pořádají se zde různé akce, především pravidelná Úterní kecárna. Adresu a další informace rád podá sympatický majitel Milli Toll.

Studio Hell

Legendární pražské tetovací a body-modifikační studio (vede ho známý Míla, provozující také Bugshop), na které je napojena také velká komunita příznivců BDSM. Subjektivně lze říci, že tato komunita více tíhne k fetišům na kov, kůži a latex. Časté je tetování, piercing, věšení za háky za kůži, oblečení obecně do „černa“, apod. Na Hell je hodně napojena také Edna.

Blízko sebe

Experimentální prostor pro osobní rozvoj v Praze, Modřanech. Jóga, konstelace, práce s tělem a dechem, tanec, dotek … Vázací akce zde pořádá především Janek.

Brno

Domeček

Na shibari akce v Brně slouží především Domeček – příjemné místo. O jeho fungování se dozvíte nejlíp od organizátorky Ály na Facebooku nebo mailem.

Písklata

V Brně se zrodila Písklata – komunita především mladších lidí, pořádající zajímavé tematické BDSM srazy, nyní i v Praze. Cílem je především nahradit časté „kecací“ posezení „starších“ lidí skutečně akčními srazy. A daří se to velmi dobře. Nedostane se tam úplně každý – nejsnažší je být pozván nějakým již přijatým členem.

Ostrava

Poslední dobou se hezky akční v Klubovně: Klubovna Ostrava.

Plzeň

V Plzni je komunita poměrně aktivní zásluhou Klíčnice Robin či Daktylus Doktora

České Budějovice

V Budějicích v současnosti shibari komunita není. Na Instagramu můžete najít jeden aktivní pár: Shibari České Budějovice.

Karlovy Vary

V Karlových Varech je pár aktivních lidí, někdy i s ambicemi na sraz. Můžete zkusit zeptat se Ami.

Liberec

V Liberci pořádala od roku 2019 v KultiVaru shibari workshopy Milly Piclá (zvala většinou lektory z Prahy). Nyní už asi není aktivní, ale zkuste se poptat. Případně zajeďte do Prahy – z Liberce je to jen hodina.

Ústí nad Labem

Ondřej Monhart nedávno vyhrožoval, že v Ústí zakládá prostor na vázání a srazy. Případně zkuste kontaktovat ústeckou modelku a rigerku Slečnu Lucii.

Olomouc

V Přerově funguje klub Trojka. Občas odtud vidím nějaké fotky a na webu jsou vypsané akce. Osobně tam ale asi nikoho neznám.

Pardubice a Hradec Králové

Nevím, že by se tam teď něco dělo, ale můžete zkusit kontaktovat Joan, Def nebo Lexaurina.

Slovensko

Podívejte se na Shibari Dojo Bratislava.